Článek
Radim Ivan je mladý, odvážný člověk plný ideálů a má realistický pohled na současnou společnost. V mnohém mi připomíná mou vlastní snahu o záchranu Občanské demokratické strany v době, kdy jsem se pokusil vybudovat takzvanou pravou frakci uvnitř ODS. Psal se rok 2013. Nešlo o osobní ambice, ale o snahu vrátit straně to, kvůli čemu vznikla, jasné hodnoty, odpovědnost, svobodu a zdravý rozum. ODS musí znovu získat důvěru svých voličů.
Jenže politika má jedno nepsané pravidlo: ten, kdo jde proti proudu, roho většinou ten proud odnese. Ne proto, že by se mýlil, ale proto, že ohrožuje pohodlí, kariéry a zavedené mocenské struktury. Radim Ivan dnes stojí přesně v této pozici. A právě proto je důležité o tom mluvit.
ODS za Klause měla hodnoty, směr, odvahu.
ODS Václava Klause byla ideově ukotvená strana. Byla to pravicová strana v pravém slova smyslu, ne marketingově, ale hodnotově. Hlásila se ke svobodě jednotlivce, nízkým daním, odpovědnosti za vlastní život, omezenému státu a národní suverenitě.
Nebyla bez chyb a dělala i tvrdá, nepopulární rozhodnutí. Ale měla směr. Voliči jasně věděli koho zastupuje a co jim nabízí. ODS tehdy nebyla stranou všech, ale právě v tom byla její síla.
ODS za Fialy je dnes bohužel bezbarvý slepenec s názvem Spolu.
ODS Petra Fialy ztratila směr. Výsledkem je strana bez jasného ukotvení, bez odvahy a bez schopnosti říkat nepohodlné pravdy.
V poslední době se ODS snaží budit dojem „obrody“ prostřednictvím personálních a mediálních změn k, typicky skrze Martina Kupku. Jenže nejde o žádný návrat k ideálům ani o pokus znovu vybudovat pravicovou stranu.
Jde o kosmetickou úpravu fasády. .
Moje vlastní zkušenost s pokusem o vnitřní reformu ODS skončila stejně jako u mnoha jiných, zrušené struktury, vytlačení, umlčení. Ne proto, že by návrhy byly špatné, ale proto, že ohrožovaly zavedený způsob fungování.
Radim Ivan dnes kráčí stejnou cestou. Ne snadnou, ne populární, ale správnou.
Česká politika dnes netrpí nedostatkem ideologií, ale nedostatkem zdravého rozumu. Řešením není ani návrat k dogmatům minulosti, ani bezmyšlenkovité přejímání cizích modelů.
Řešením je pragmatický realismus, politika založená na realitě, datech, odpovědnosti a národním zájmů.
Radim Ivan představuje přesně ten typ politika, který může být dnes pro někoho nepohodlný, ale zítra nepostradatelný. A ODS? Ta stojí před volbou. Buď se vrátí ke svým kořenům, nebo skončí jako další vyprázdněná značka zapsaná v dějinách spíš jako varování než jako inspirace.
Držím Radimovi moc palce a jsem rád , že existují ještě lidé, kteří věří pravicovým a konzervativním hodnotám. Janeček
