Článek
Džungle bez manuálu a inkluze
Patřím ke generaci „boomers“, což je v dnešním úchylně sterilním světě diagnóza na doživotí. Pamatuju doby, kdy se vzduch dal krájet a nikdo se tě neptal na pocity. Žili jsme v neustálém chaosu, kapsy plné ložiskových kuliček do praku, co mohly někomu prostřelit lebku, a v ruce žabikuchy, ze kterých by dnešní inkluzivní pedagogové dostali okamžitý infarkt. Byla to divočina. Byla to svoboda.
Místo debilních TikTokových tanečků jsme provozovali rituály, které měly blíž k šamanismu než k volnočasové aktivitě. Taková „přechcávaná“, to nebylo jen o močení. Byla to existenciální bitva o dominanci alfa samce v partě.
Kodex cti u hřbitovní zdi
Byly jen dvě disciplíny - do dálky a do výšky. Jednoduchá pravidla, žádný organizační výbor ani rozhodčí. Soutěžící jednoduše nastoupili na pomyslnou startovní čáru, vytáhli své bimbase a šlo se na věc. Kdo pokropil nejdál, ten byl vítěz.
To samé se s mírnou obměnou provozovalo i do výšky. Stáli jsme tam jako vyvrženci u hřbitovní zdi, armáda kluků s rozepnutým poklopcem, připraveni označkovat svět. Žádná korektnost. Jen žlutá čára na oprýskané omítce a kamenech, která nelhala. Buď jsi byl šampión, nebo jsi měl mokré boty.
Tonda: Inženýr hydraulického tlaku
A pak tu byl Tonda. Ten parchant byl génius. Šílený vědec v těle kluka z ulice. Zatímco my ostatní jsme jen tupě tlačili a doufali v zázrak, Tonda na to šel přes čistou, brutální mechaniku tekutin.
„Sledujte, vy nuly,“ procedil mezi zuby a začal se tam dole lehce dráždit.
Byli jsme v šoku. Ale od něj to nebyl chtíč, byla to jen čistá kalkulace. Tonda věděl, že mírná erekce zúží močovou trubici. A fyzika, ta stará děvka, nelže: menší průřez rovná se vražedný tlak. Když pak vypustil stavidla, nebyl to proud, byla to laserem naváděná střela. Zatímco naše moč smutně dopadala metr od špiček bot, Tonda zasahoval horní římsu hřbitovní zdi. „Přechcal“ nás všechny silou hydraulického lisu.
Země, která potřebuje pořádný tlak
Dneska se s odstupem dívám na ty figurky, co nám vládnou. Na ty „profesionály“ v oblecích, co nedokážou bez barevného manuálu trefit ani dveře. Sedí ve svých funkcích, rozhodují o našich životech a přitom jsou to jen ubozí neumětelé, co by v naší partě nepřežili ani první kolo.
Bůhví, že tahle země potřebuje nového Tondu. Potřebujeme někoho, kdo se nebude bát se zpříma postavit před ten vládní cirkus, rozkročit nohy, a nedívat se jen na mokré špičky naleštěných bot.
Jaká byla vaše oblíbená hra?
