Článek
Končí prázdniny a redakce potřebují nahodit řemen. Zvýšit otáčky. Sestavování státního rozpočtu? Nezájem, čísla nudí. Složité vracení zákonů horní komorou? To lidi uspává. Dokonce i ze šuplíku s názvem „až se bude hodit“ vytažené a několik let staré vrhání jogurty partou „brum brum“ vyšumělo jak šampáňo za jeden den. Co s tím?
Pecka nápad! Osvědčený princip politické nekromancie. To se vyhrabe jeden zasloužilý, politicky mumifikovaný penzista sedící kdesi v ústraní Bubenče. Novinář mu zkušeně polechtá ego a zabrnká na strunu stařecké ješitnosti otázkou: „A nechybí vám, vašnosti, obdiv davů a kohorta řiťolezců?“
Ješita zafuní, nakloní hlavu, polichocen zájmem zamlaská a utrousí neurčitou větu, že v koutku své chřadnoucí duše by do toho klidně prásknul znovu.
Bum! Mediální orgasmus, past sklapla. Z jedné stařecké fantasmagorie je rázem událost uvadlé sezóny. Mainstream a sociální sítě rotují na plné obrátky, komentátoři a oslovení analytici sepisují traktáty, kdo chce být slyšen, se veze a národ rudne vzteky.
Všichni jsou šťastní. Portály mají své kliky, veřejnost dostala levné žrádlo pro svá vnitřní zvířata a dědeček v kolečkovém křesle má hřejivý pocit, že bez něj by se zeměkoule točila špatným směrem. Stačilo tak málo.
Jedna věta, která neznamená vůbec NIC.
