Článek
Hlídat si každou minutu. Taková je doba. Čas jsou peníze, efektivita je zákon a termíny biologických funkcí by měly striktně korespondovat s provozními řády. Pokud tedy v dohledné době plánujete infarkt, buďte tak laskaví a zkoordinujte své orgány s nejbližším parkovacím automatem.
Své o tom ví jistá padesátiletá dáma z Nového Zélandu. Udělala tu fatální chybu, že dostala srdeční zástavu na parkovišti u supermarketu. Když žena přežila svou vlastní smrt, firma sice projevila jistou empatii, ale byznys je byznys – pokutu za překročenou dobu parkování jí nesmazali. „Vzhledem k okolnostem“ pouze snížili. Logika je neprůstřelná: o klinické smrti se v obchodních podmínkách nic nepíše.
Představme si, jak by tato digitální spravedlnost vypadala v českých reáliích. Pokud byste dostali infarkt na modré zóně v Praze, auto monitorovacího systému s kamerami na střeše by vás zpoplatnilo dříve, než by vám záchranáři stihli přestřihnout tričko kvůli elektrodám defibrilátoru. Kamery totiž nezajímá vaše tepová frekvence, ale to, jestli máte v aplikaci aktivní parkovací lístek.
Následné správní řízení na magistrátu by pak bylo hotovým očistcem. Úředník za přepážkou by s kamennou tváří požadoval úředně ověřené potvrzení od svatého Petra, že jste se v inkriminovanou hodinu nacházeli mimo své tělo, a tudíž jste objektivně nemohli s vozidlem odjet. Lékařská zpráva o klinické smrti by neprošla. Systém je přece nastaven jasně, a co je v počítači, to je svaté. Co kdyby šlo o účelovou simulaci s cílem vyhnout se pražským tarifům?
Než tedy příště vydechnete naposledy, zkontrolujte si stav kreditu a pro jistotu si nastavte budík. Protože na onom světě sice peníze nepotřebujete, ale český exekutor si vás najde i v nebi.
