Článek
Říjen. Každý si představí šestnácteráka, krále lesa, a jeho milostné troubení. Naneštěstí také začátek období, kdy se venkovní svět mění v nehostinnou simulaci arktické tundry. Příroda už vzdala jakékoli předstírání teplých dnů. Ráno škrábete auto platební kartou, v poledne fouká vítr, který mění větrné elektrárny na turbo posilovače, a v pět odpoledne už tmou bloudíte jako zombie k domovu. Barevné listí už také nikoho nedojímá. Stala se z něj jen kluzká, mokrá past na chodnících s vyhlídkou bolestivých chvilek na úrazovce.
Hlavním znakem října jsou ale všudypřítomné dýně. Podle pěstitelů jde o oslavu sklizně. Podle nás jde o tichou invazi oranžových mutantů, kteří se nám v kavárnách i na zápražích snaží namluvit, že dýňové latté vyřeší fakt, že doma nastala buď doba ledová, nebo topná sezóna řádně provětrá naše peněženky.
Před vrtochy ročních období nelze jen tak vzít nohy na ramena. A tak než definitivně zahájíte půlroční hibernaci zabaleni v dece s horkým čajem a tlustými ponožkami, nalijte si teplé kakao a zamyslete se s Nedělníkem číslo patnáct.
Vzít nohy na ramena
je vrcholná disciplína strategického ústupu, která spolehlivě promění každého hrdinu všedního dne v elitního sprintera, jakmile situace doma nebo v práci začne silně zavánět průšvihem.
Tento rituál spočívá v tom, že v momentě, kdy si uvědomíte neodvratný příchod katastrofy, okamžitě aktivujete pud sebezáchovy a opustíte bojiště dřív, než na vás dopadnou následky. Původně možná šlo o představu neuvěřitelné ohebnosti hadí ženy, ale v praxi jde spíše o projev čistého realismu. Typickým příkladem je situace, kdy v kuchyni omylem shodíte ženin oblíbený porcelánový servis po prababičce a vteřinu nato uslyšíte v předsíni cvaknout klíče v zámku.
Místo toho, abyste se hrdinsky postavili čelem k následkům a pokusili se střepy slepit, popadnete odpadkový koš a se slovy „stavím se ještě koupit rohlíky“ mizíte ve dveřích. Tímto bleskovým tahem sice problém nevyřešíte, ale získáte minimálně hodinu drahocenného času, než se z italské domácnosti stane bezpečné místo k návratu.
Notička aneb O úhlu pohledu
Když vládní instituce vydají krizový manuál a premiér hřímá o hybridní hrozbě, je to projev nejvyšší státnické odpovědnosti. Jakmile však naprosto stejná slova přenesete na obrázek dvou chlapů u kafe, realita se v očích digitálních cenzorů pokřiví a přichází ban.
Vítejte v době, kde o svobodě slova nerozhoduje zdravý rozum, ale hysterický algoritmus. Plebejec z ulice zkrátka nesmí ironicky glosovat realitu inteligentním vtipem, to je pro systém nebezpečné.
Povolené je pouze hysterické řvaní s davem dole v diskusích.
Česká recese aneb Od undergroundu po tričko s nápisem „Pivo dělá hezká těla“
Český humor je na psychiatrickou příručku. Králem v něm byla vždy recese – neprůstřelný štít proti nacistům i totalitě, kdy lidé riskovali kriminál, jen aby si udrželi zdravý rozum. Dneska z toho ale zbyl jen vyčichlý parfém.
Současná satira střílí slepými náboji, protože za ni nikomu nic nehrozí. Celou zkázu pak dokonala komerce a internet obehnaný ostnatým drátem algoritmů. Současný Jaroslav Hašek by online totálně ostrouhal. Roboti totiž nemají kapacitu na ironii, takže každou nadsázku ihned pohřbí jako dezinformaci.
Máme sice absolutní svobodu slova, ale nulovou svobodu dosahu. I geniální rebelie tak končí jako tichý šepot ve vlastní bublině.
Než půjdeme dál
Když se venkovní svět změní v ledovou tundru, nejradši bychom zalezli pod deku a s dýňovým latté předstírali, že se nás realita netýká. Jakmile ale v tomhle rozpoložení omylem shodíte porcelán po prababičce a situace začne smrdět průšvihem, okamžitě bereme nohy na ramena.
Tímhle útěkem před sebou samým i před systémem a digitální cenzurou ale jen natahujeme časomíru. Když ze strachu z banu vyměníme břitký vtip za mlčení, dobrovolně se kastrujeme. Z rebelie, která dřív drtila totality, je najednou jen neškodný festivalový program pro rodiny s dětmi.
Pokud budeme dál poslušně panáčkovat před algoritmy korporátních robotů, zbyde z celé naší slavné české odvahy jen trapné recesistické tričko z výprodeje.
Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
