Hlavní obsah
Cestování

Vysoké Tatry bez rekordů. Ze Štrbského na Popradské pleso

Článek

Zdraví vás Jarda a Stáňa!

Vítáme vás u třetího dílu našeho seriálu Tatry bez rekordů!

Když se řeknou Vysoké Tatry, mnoho lidí si představí především náročné výstupy na Kriváň nebo Rysy, při kterých si člověk opravdu sáhne na dno svých sil. Jenže hory nejsou jen o rekordech, výkonech a zdolávání vrcholů.

Nám už bylo padesát před pár lety, ideální fyzičku rozhodně nemáme, ale hory milujeme stejně jako dřív. A právě proto vám chceme ukázat, že neuvěřitelnou krásu Tater si můžete užít naplno i v klidném tempu a bez snahy pokořit každý vrchol, který máte na dohled.

Naše dnešní výprava začala jedno krásné letní nedělní ráno ve Štrbě. Odtud jsme nastoupili do modernizované zubačky, která nás pohodlně vyvezla na Štrbské Pleso, ležící přibližně ve výšce 1 350 metrů nad mořem.

Štrbské Pleso nás přivítalo typickým nedělním ruchem. Kolem jezera se procházely davy turistů, nad nimi se tyčily známé tatranské vrcholy a v dálce byly nepřehlédnutelné i skokanské můstky. Po krátké procházce kolem plesa jsme se vydali po červeně značené Tatranské magistrále. Naším cílem bylo Popradské pleso.

Cesta vedla po typickém tatranském horském chodníku. Místy kameny, místy kořeny, občas trochu rozbitý terén – prostě taková poctivá horská cesta, která člověka nenechá úplně zapomenout, že je v horách. Postupně jsme vystoupali do lesních partií kolem 1 500 metrů nad mořem, kde nám stín stromů nabídl příjemné osvěžení.

Po cestě se otevíraly krásné výhledy směrem na hřeben Soliska a okolní stráně zdobily kvetoucí růžové vrbovky. U rozcestí nad Mengusovskou dolinou jsme se na chvíli zastavili a opět si uvědomili jednu věc.

Ano, Tatry mohou být během krásných letních dnů opravdu plné lidí. Přesto má toto místo atmosféru, kterou jen těžko najdete někde jinde. Stačí se na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a člověk pochopí, proč se sem tolik lidí stále vrací.

Jakmile se les začal otevírat, objevily se před námi fascinující pohledy na ostré skalní štíty. V dálce jsme mohli pozorovat také cik-cak serpentiny stoupající směrem na Ostrvu.

U lávky přes dravý Hincov potok jsme dorazili k rozcestí na Rysy. Právě tady stály připravené dřevěné krosny pro horské nosiče. Při pohledu na ně jsme opět museli smeknout před lidmi, kteří na svých zádech vynášejí zásoby do vysokohorských chat. To je výkon, který si člověk uvědomí teprve ve chvíli, kdy stojí přímo na místě.

Odtud už nás čekal jen poslední úsek cesty k našemu dnešnímu cíli – malebnému Popradskému plesu.

A jakmile jsme dorazili k Horskému hotelu Popradské pleso, bylo jasné, že přišel čas na zaslouženou odměnu. Výborná polévka, nadýchaná teplá parená buchta s poctivou porcí máku a k tomu orosená točená Plzeň s výhledem na hladinu plesa.

Upřímně? Dokonalá tečka za dnešním výstupem.

Pro cestu zpět jsme tentokrát zvolili pohodlnější variantu. Pozvolna jsme sestupovali po asfaltové cestě podél šumící řeky Poprad až k železniční zastávce Popradské Pleso. Odtud jsme nasedli na Tatranskou elektrickou železnici a vrátili se zpět na Štrbské Pleso.

Při následném přestupu na zubačku směrem dolů do Štrby jsme se ještě mohli kochat dálkovými výhledy na hřeben Nízkých Tater.

Celý nádherný den jsme pak zakončili přesně tak, jak se na návštěvu Slovenska sluší a patří – nad talířem poctivých bryndzových halušek v místní kolibě.

Vysoké Tatry nám znovu potvrdily, že nádherné horské zážitky nemusí být jen o zdolávání rekordů, nejvyšších vrcholech a maximálních výkonech. Někdy úplně stačí vyrazit vlastním tempem, zastavit se, nadechnout se horského vzduchu a užít si cestu.

A my už se moc těšíme, až vás v příštím díle našeho seriálu vezmeme do kouzelných Belianských Tater!

Přejeme vám hezké pokoukání!

Video je 3. dílem seriálu Tatry bez rekordů.

Předchozí díly najdete zde:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz