Článek
Považoval se Gerald Foos za vědce, nadšence do studia rodinného, sexuálního a společenského života? Nebo to byl prostě jen deviant ukájející své voyeurské touhy. Gerald Foos byl v každém případě sběratel a velmi dobrý vypravěč. Ve své kontroverzní sbírce příběhů shromažďoval střípky lidských životů a nešetřil ani nejpikantnějšími detaily jejich sexuálního chování, jehož změny v čase pečlivě monitoroval. Na tom všem by nebylo dohromady nic špatného, kdyby ovšem Gerald Foos svoji vášeň nerealizoval bez vědomí lidí, které pozoroval.
Voyeur tělem i duší
Gerald Foos byl majitelem motelu Maner House v Coloradu, kde během třiceti let pozoroval své hosty bez jejich vědomí a podrobně vedl deník i statistiky. Umanul si, že provádí „sociální experiment“ ve své laboratoři, jak nazýval do detailu promyšlený šmírovací systém, který v pokojích svého motelu vybudoval. Do stropu pokojů nainstaloval obdélníky patnáct na třicet pět centimetrů. Tyto otvory byly osázené dvanácti lamelami a do pokojů perfektně esteticky zapadaly, proto nikoho nenapadlo je nijak zkoumat. Výroba a instalace mu zabrala několik měsíců.
Geralda ihned po tom, co začal svůj zvrácený koníček provozovat, zaplavil pocit nadřazenosti a pasoval se do role velikána, který si jde tvrdě za svým snem. On sám se za šmíráka nikdy nepovažoval, a dle svých slov nikomu nenarušoval soukromí, když si nikdo z hostů nestěžoval. Nikoho nikdy nenatáčel, nefotil, ani nenahrával. Pouze pozoroval, aniž by o tom subjekty věděly. Jeho hosté nepřišli tím pádem, dle Geralda Foose, k žádné újmě. Jedním ze závěrů jeho vědeckého bádání bylo například to, že nejvíce nešťastné jsou ty páry, které při sexu zhasínají světlo. Nejspíš ale šlo jen o voyeurovo rozčarování z toho, že on sám nic neviděl. Dokonce se nejednou pokoušel posvítit si na milence v nejlepším alespoň pomocí světel svého automobilu zvenčí a rychle se vrátit do své pozorovatelny. Pokud ale parkoviště bylo plné a auto nešlo umístit tak, aby pokoj osvítilo, pár byl v jeho poznámkách odsouzen ke štítku „nudný“.
Náhledy do nejniternějšího soukromí jeho hostů nebylo Geraldu Foosovi nikdy ani trochu cizí
Se svým deníkem a se zápisky začal v roce 1966. Pozoroval dění v pokojích a sexuální chování dával do kontextu politického i sociálního života ve světě. Podrobně si rok od roku zapisoval a vedl statistiky o orálním sexu, rasově smíšených párech, nevěrách, homosexuálním styku nebo sexu osob s fyzickým postižením. Tady měl nespornou výhodu, protože v blízkosti jeho motelu se nacházelo Fitzsimonsovo armádní zdravotní středisko, kde se zotavovaly stovky zraněných veteránu z války ve Vietnamu. Ve statistkách také narážel na sexuální revoluci pod vlivem pornografických filmů na počátku 80. let. Přibylo homosexuálních párů, skupinového sexu i masturbace. Byl přesvědčen, že je ve svém motelu svědkem měnících se trendů ve společnosti a smýšlení celého národa.
K vidění bylo i to, co vidět nechtěl
Při svých dobrodružstvích se ale bohužel stal svědkem také událostí, o kterých nikdy nepředpokládal, že někdy uvidí na vlastní oči. Voyeur Gerald Foos pozoroval z bezpečí svého úkrytu zneužívání drog a jejich distribuci, incest a dokonce i nejrůznější zločiny. Krádeže, znásilnění a dokonce i vraždu, kdy drogový dealer uškrtil svoji přítelkyni, poté co jí nařkl z krádeže svého zboží. Na smrti ženy měl ale bohužel sám Foos lví podíl. Ono údajně ukradené zboží, které se stalo motivem vraždy, Gerald Foos ze své pozorovatelny odhalil, a ve chvíli, kdy pár z pokoje na chvíli odešel, vše spláchl do odpadu. Pak už se zmohl jen na to, aby sledoval, jak drogový dealer ženu v domnění, že jej okradla škrtí a hned na to utíká z pokoje. Voyeur byl přesvědčen, že žena útok přežila a ráno bude v pořádku. Těžko říct, jak se ráno Foos cítil, když zděšená pokojská objevila v pokoji číslo 10 mrtvou ženu. Bál se prozrazení? Cítil se vinen? Místo aby jí pomohl, tak vše jen sledoval a sám sebe přesvědčil, že je žena v pořádku a nechal ji v pokoji na pospas.
Tak daleko, aby někdo přišel o život, Foos nikdy zajít nechtěl. Ale osud se ho neptal
Dle svých slov nesl břemeno zaníceného voyeura, když musel trávit nekonečné hodiny o samotě, spojen se světem pouze dírou ve stropě. Trpěl samotou a sužovalo ho prozření nad lidmi a nad světem. To koneckonců je údělem všech vědců a velikánů, po jejichž boku chtěl pomyslně stát. Zklamaně prohlásil, že lidé jsou ze své podstaty nepoctiví a zákeřní, podvádějí a lžou a jsou motivovaní pouze svým vlastním prospěchem. Svět je plný zveličování, podvodů, hráčů, intrikářů, zlodějů a lidí, kteří jsou ve skutečnosti za zavřenými dveřmi úplně jiní, než jak se prezentují na venek. Jak postupně stárnul, nebyl již schopen šplhat pravidelně do svého úkrytu a možná už i viděl všechno. Motel se tedy rozhodl prodat, ale ještě před tím jej osobně zbavil všech otvorů ve stropě, aby noví majitelé nepojali žádné podezření.
Gerald Foos své počínání docela jistě nemyslel nijak zle. Určitě neplánoval komukoliv ublížit. Ale v každém případě jeho chování bylo hodně za hranou morálky i zákona. Pravděpodobně by téměř žádná z obětí jeho voyerských choutek se sledováním nesouhlasila. Toto ale záměrně ignoroval a zřejmě to považoval za nutnou oběť svému vědeckému bádání v zájmu vyššího dobra. Choutky Geralda Foose bez pochyby splňovaly znaky deviantního chování a rozhodně bych nebyl rád, kdybych zjistil, že jsem v minulosti v podobném zařízení byl ubytován.
Zdroje:
přečtení knihy Voyeurův motel, která se zakládá na skutečnosti
