Článek
Část první :
Mírové náměstí - Toto náměstí míru je dnes Náměstím ústecké hanby.
Denně tam chodíme, přes ten velký, nic neříkající prostor, který má oficiální název Mírové náměstí. Když si položíme otázku, jak se tam cítíme, jak nám tam vlastně je, odpověď zní asi takto : Večer a brzy ráno se tam bojíme, nebo se přinejmenším cítíme nejistí. Ve dne si pak málokdo z nás dovolí posadit se na jednu z těch laviček k tomu určených, tam sedí jiní a s nimi se nám tam sedět nechce, a vlastně ani po nich, i kdyby nakrásně někdy své stanoviště opustili.
Ale proč bychom tam vlastně měli sedět, na co bychom se dívali ? Na obležené autobusové a trolejbusové zastávky s odpadky na zemi kolem nich? Na přízemí jedné z nejzajímavějších ústeckých budov , kde bohužel funguje obrovský vietnamský shop, že prý “ Family“. Kdo si ještě vzpomene, jak jsme v době rekonstrukce doufali, tam bude třeba krásná kavárna… V Ústí nad Labem na náměstí a kavárna … jaká naivita. Nebo snad se dokonce dívat na LEVNÉ POTRAVINY, což je podle mého soudu další ostuda tohoto náměstí. Na tomto místě podotýkám, že nemám nic proti levnějším potravinám, určitě mají své zákazníky. Ale umístit tuto prodejnu do centra krajského města ? A to s výlohou, kde se na orvaném „papundeklu“ hlásá, že dnes je salám za …. a vejce za … a „toaleťák“ za …. Bože, to jsem snad naposledy viděla před lety jako dítě o prázdninách u babičky na vesnických prodejnách. Je logické, že se zde shromažďují skupiny zákazníků, podobných těm, co si užívají výše zmiňovaných laviček. Na mnohé, přemnohé z nich skutečně není hezký pohled.
Takže to posezení s nevábným výhledem si rozhodně odpustíme a půjdeme dál po našem náměstí, projdeme kolem budovy spořitelny, která asi proto, že nebyla postavena za socialismu, pořád vypadá dobře, míjíme palác Zdar, na který se názory různí, žádná krása to není, ale snad je funkční a vydáme se doprava směrem k mozku našeho města - ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje.
S čím se setkáme na cestě tam, to si povíme příště, bude to stát za to….
