Článek
V posledních letech se čím dál více skloňuje pojem „respektující výchova“. Rodiče se snaží namísto striktních pravidel a trestů budovat s dětmi partnerský vztah založený na vzájemné úctě. Ale je tohle skutečně ten správný přístup? Není to spíše cesta do pekel, kdy se z našich dětí stanou rozmazlení fracci, kteří si neuvědomují pojem autorita? Jaký je vlastně rozdíl mezi tradiční a respektující výchovou?
Tradiční výchova
Jasná pravidla, pevná ruka a žádné cavyky. Rodič je neomylný diktátor, jehož slovo je zákonem. Děti se mlčky podřizují, plní příkazy a nesmí rozporovat. Za neposlušnost následují tresty, které v nich vzbuzují strach a respekt. Děti se musí naučit poslouchat, ať se jim to líbí nebo ne. Rodiče jsou autoritou, jejichž slovo je svaté. A světe div se, i přes tuto na první pohled tvrdou výchovu z dětí vyrostli zodpovědní a slušní lidé.
Respektující výchova
Představte si domácnost, kde se o všem diskutuje. Děti se mohou svobodně vyjadřovat a rodiče jim naslouchají. Žádné striktní příkazy, žádné tresty. Místo toho se používají „já-sdělení“ a „aktivní naslouchání“. Zní to idylicky, že? Ale co když se děti nechtějí zapojit do diskuze? Co když se neumí rozhodovat? Co když si rodiče nechají diktovat pravidla od dětí?
Ano, respektující výchova může být náročná. Vyžaduje čas, trpělivost a důslednost. Není to zázračný recept na dokonalé děti. Většina rodičů však není konzistentní a často tedy střídají respektující i tradiční výchovu, což je nejhorší možná kombinace.
Tradiční výchova tvrdí: „Dítě musí poslouchat!“ Respektující výchova na to říká: „Dítě má právo na svůj názor!“ A tak se rodí bitva. Na jedné straně rodič s bičem (nebo alespoň s výhružkou odebrání Wi-Fi), na druhé straně dítě s knihou „Jak přežít rodiče a zůstat přitom normální.“
Děti se stávají partnery rodičů, s nimiž sdílí zodpovědnost za chod domácnosti. Děti se aktivně zapojují do rozhodování a učí se nést důsledky svých činů. Místo trestů se používá laskavé vedení a pochvala. Rodiče se snaží respektovat jejich názory a přání, i když jsou malí. Místo trestů se používají „přirozené důsledky“. Respektující výchova podporuje samostatnost a zodpovědnost. Děti se učí vnímat své potřeby a respektovat potřeby druhých. Na druhou stranu může vést k chaosu a rozmazlenosti.
Zní to sice hezky, ale co se skrývá za touto fasádou?
Děti se stávají sobeckými a bezohlednými. Zvyklé na to, že se jim vždycky vyhoví, nemají ponětí o tom, co to znamená ohleduplnost. Nerozumí pojmu autorita. Rodiče se snaží být kamarády, čímž ztrácejí respekt. Děti si pak neuvědomují, že rodiče mají větší zkušenosti a vědí, co je pro ně dobré.
Není to fér! Rodiče se snaží dětem naslouchat a respektovat jejich pocity, ale kdo respektuje pocity rodičů? Děti neustále něco chtějí a rodiče se pak kroutí pod tlakem, aby jim to splnili. Oddaluje se tím vstup dětí do reálného světa, kde neexistují samé „já chci“ a „já si to přeji“.
Tradiční výchova zaručuje pořádek a disciplínu. Děti se naučí poslouchat autoritu a respektovat pravidla. Na druhou stranu může potlačit jejich individualitu a kreativitu. Někteří kritici argumentují, že respektující výchova vede k bezohledným a sobeckým jedincům. Děti, které se nikdy nenaučí poslouchat autoritu, se v dospělosti stanou neřízenými střelami. Budou ignorovat pravidla a dělat si, co se jim zrovna zachce. To je samozřejmě extrémní scénář. Respektující výchova neznamená, že děti nemají žádné hranice. Naopak. Jasně definované hranice a důsledné vedení jsou v respektující výchově klíčové.
Každé dítě je jiné a každý rodič má jiný styl výchovy. Důležité je, aby rodiče věděli, co dělají, a aby byli ve své výchově důslední. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli styl výchovy, pamatujte, že neexistuje dokonalý rodič a neexistuje dokonalé dítě.
Co si o tomto tématu myslíte vy? Jakou výchovu preferujete?
