Článek
Ano, čtete správně. I když se dle statistik řadíme mezi 1 % nejbohatších v České republice, každý měsíc s napětím sledujeme bankovní účet a kalkulujeme, zda nám do výplaty zbyde dost na chleba.
Není to tak, že bychom se nesnažili zlepšit naší situaci. Snažíme se šetřit. Omezujeme drahé dovolené, jíme doma a omezili jsme i počet koníčků. Jenže i tak se zdá, že peníze mizí neznámo kam.
Možná si říkáte, že jen neumíme hospodařit. Že s takovou sumou bychom si bez problémů dopřáli luxusní život a ještě nám zbylo na tvorbu úspor. A máte pravdu. Teoreticky.
Jenže realita je jiná. Žijeme v Praze, kde ceny nemovitostí atakují vesmírné výše. Naše hypotéka je tak vysoká, že by z ní i Rockefeller zbledl závistí. A to nemluvím o dalších výdajích – energie, potraviny, oblečení, doprava. Všechno se zdražuje, a to i pro nás, „boháče“.
A tak se každý měsíc ocitáme v pasti. Na jednu stranu se dle statistik řadíme mezi smetánku, na druhou stranu se musíme uskromňovat a dělat kompromisy. Jsme jako ti slavní herci z filmů, kteří se navenek blyští bohatstvím, ale doma tajně počítají koruny.
Náš příběh ukazuje, že bohatství je relativní pojem. I s vysokým příjmem se můžete cítit chudí, pokud vaše výdaje převyšují vaše příjmy. A to je bohužel realita stále většího počtu lidí v České republice.
A co s tím? Řešení je jednoduché. Zvýšení platů by pomohlo, ale samo o sobě nestačí. Potřebujeme komplexní reformu celého systému, která by zohlednila rostoucí ceny a zajistila důstojnou životní úroveň pro všechny. Převážně i na bohatší skupinu lidí, která se přehlíží. Situace mě dovedla tak daleko, že jsem zažádal i o příspěvek na bydlení, na který mám ze zákon i s mým příjmem právo.
A co vy? Jak se vyrovnáváte s rostoucími cenami? Patříte spíše mezi „bohaté“ nebo "chudé"?
