Když příroda překvapí - Jezero Mono

Slečna Tea stojí udiveně na břehu nejexotičtějšího jezera Severní Ameriky ve východním předhůří Sierry Nevady. Nad jeho klidnou, rozlehlou hladinu se zvedají bělostné ostrovy a ostrůvky připomínající zříceniny gotických hradů a obdobně křehké stavby zdobí i jezerní břeh. Jsou to travertinové kupy, tuby a pyramidy podobné jeskynním stalagmitům, a proto tady v jezeře působí zvláštně, jaksi nepatřičně, prostě unikátně. Na první pohled je také patrné, že jezero vysychá. Nemá odtok a mělké, teplé pobřežní vody lemuje široký písčitý břeh, který přechází v řídké porosty hořce vodních, šedomodrých pelyňků.

Jezero leží v okrouhlé, hluboké vnitrohorské pánvi, v deštném stínu nedalekých vrcholů Sierry Nevady. Z okolních svahů se do tohoto horského kotle stéká sedm říček a neznámé množství podzemních pramenů, které se na dně pánve ohřívají a probublávají dnem do jezera, kde se kolem nich vytvářejí ony exotické travertinové kupy a věže.

Dnes zabírá jezero plochu asi 1550 km2, má eliptický tvar protažený od východu k západu v délce 21 kilometrů a široké je asi 13 km. Zhruba uprostřed se zvedá jeho nejvyšší travertinový ostrov zvaný Paoha. Další, Negit, je v suchých letech oddělený od břehu jen sérií mělkých louží. Zbylých sedm travertinových shluků už stojí na suchu. Takhle však jezero první evropští návštěvníci nepoznali. Roku 1833 uviděli lovci kožešin v těchto místech jezero mnohem větší – „pod vodou i těsně nad ní se zvedaly podivné věže a pilíře. Podél břehu tryskaly teplé prameny a na východě se zvedaly černé sopečné kopce s mnoha otevřenými krátery,“ Když lovci sestoupili k jezeru, při každém kroku zvedali do vzduchu mračna much druhu Ephydra hians. Jejich larvy byly oblíbenou pochoutkou nedaleko sídlícího indiánského kmene, jemuž Šošoni říkali Monači, pojídači much. Jezero Mono je tedy Muší jezero.

Mouchy daly jezeru nejen jeho indiánské jméno, ale jsou také významnou součástí potravního řetězce, který dosáhl za statisíce let vzácné vyrovnanosti. V silně alkalické vodě, která je osmkrát slanější než voda mořská, žije velmi málo živočišných druhů, ale zato v obrovském množství. Jeho téměř výhradními obyvateli jsou larvy zmíněných much a endemické žábronožky Artemia monica. Obojí se živí sinicemi a řasami, které při zimním přemnožení změní barvu jezera z modré na zelenou. Žábonožky, mouchy i jejich larvy jsou pak hlavní potravou racka mormonského, který tady hnízdí. Podle odhadů až 90% jeho populace rozšířené v Kalifornii se narodilo zde. Velikým zážitkem jsou každoroční přelety až 800.000 tažných ptáků, kteří se tady dvakrát do roka – na podzim a na jaře – na pár dnů zastavují. Ze 70. zjištěných druhů jsou nejodolnější potápky černokřídlé, kulíci mořští a lyskonozí ploskozobí a úzkozobí.

Předlouhá historie

Jezero existuje asi 700.000 let, ale pánev, do níž ulehlo, se začala utvářet už před mnoha miliony let spolu s vyzdvižením celé Sierry Nevady. Horstvo postihly mnohé zlomy a úměrně tomu, jak se okolní kry zvedaly do stupňovitých zlomů, dno pánve se stále víc propadalo. Patrně už koncem třetihor se v jeho nejhlubší části udržovalo jezero, ale nejvíc vody přitékalo počátkem každé doby meziledové, naposledy asi před 12.000 lety, kdy pánev zaplavilo ledovcové jezero hluboké 275 metrů a hladina stála pětkrát výš než v současnosti. Ovšem historie jezera je také spojena se sopečnou činností. Magma vystupovalo po stejných zlomech, podél nichž pánevní dno poklesávalo, a navršilo na severních a východních březích lávový hřbet s řadou sopečných kráterů. Ten nejsevernější byl aktivní ještě před 600 lety. Doznívání sopečné činnosti se projevuje termálními prameny. Ty jsou silně mineralizované, s částicemi rozpuštěného vápence, který se při styku se silně alkalickou, slanou jezerní vodou sráží kolem pramenů podobně jako sintr nebo gejzirit. Travertinové kupy tedy rostou, pokud jsou pod vodou. Nad hladinou se jejich růst zastavuje. K tomu došlo v roce 1941, kdy čtyři ze sedmi říček napájejících jezero byly odvedeny jako zdroje pitné vody pro rostoucí město Los Angeles. Od té doby hladina jezera, od roku 1948 chráněného, prudce poklesla a voda se vysoluje, což ohrožuje existenci vodních živočichů a hrozí zhroucení celého potravního řetězce.

Toto super slané jezero se nachází nedaleko Yosemitského národního parku v Kalifornii a je dvakrát až třikrát slanější než oceán. Toto hyperslané jezero je jedním z nejslanějších jezer na celé planetě; v tajemném jezeře Mono, které vzniklo asi před 760 tisíci lety, nejsou žádné ryby. Vědci však nedávno našli zvláštní bakterii, která dýchá jedovaté prvky, aby přežila, stejně jako my dýcháme kyslík; Tyto podivné formy života vdechují toxické látky, jako arsen. Jezero Mono dokonce vypadá jako mimozemská planeta, z jeho hladiny trčí vysoké vápencové sloupy a voda tak hustá, že můžete plavat na povrchu. Slavný autor Mark Twain kdysi nazval toto děsivé jezero příšernou pouští, bez stromů, bez života, za nejosamělejší místo na Zemi. Není však úplně bez života, ve skutečnosti je zde prosperující populace artemií, kteří žijí v tomto podivném jezeře.

Ale už je čas vydat se za další nevšední podívanou. I v tomto případě to bude stát za to. Příroda je totiž nevyzpytatelná a svět je plný překvapení.

Kde se nachází: Kalifornie, USA

Souřadnice: 38°00'16.9"N 119°00'27.7"W

GPS: 38.004694, -119.007694

Cesta na mapě AllTrails

https://www.alltrails.com/explore/map/mono-lake-f03704c

Tvůrce mapy je Jakub Štěpánek, filmový přípravář

Zdroj informací: vlastní autorská tvorba https://www.bluepoint.tv/kdyz-priroda-prekvapi/