Hlavní obsah

Jak jsme se stali či nestali členy KSČ ani spolupracovníky StB

Dal se odmítnout vstup do KSČ nebo ne, jaké byly možnosti a jejich důsledky ?

Článek

Jsme 3 přátelé z Brna. Zbyněk, Ivan a já Viliam. Jsme ročník 1957,1958 a 1959. Seznámili jsme se na základní vojenské službě, kterou jsme spolu po přijímači absolvovali od listopadu 1983 do září 1984 u stavebního vojska, kde jsme stavěli atomovou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích. Sice jsme sloužili v jiných pozicích, ale skutečně hrdě konstatujeme, že to nebyl ztracený čas.

Všichni tři máme VŠ vzdělání. Samozřejmě povinně jsme byli v SSM, pro neznalé v Socialistickém svazu mládeže. Ono to tak bylo nějak povinností už na střední škole, pak plynule na vojně, no a po vojně se to už tak nehlídalo, ale kdo chtěl alespoň mírně postupovat v práci či zbytečně nebýt na očích kádrového oddělení, zůstal členem SSM a povinně se stal členem ROH ( Revoluční odborové hnutí ).

Já jsem sloužil na štábu úvaru, kde jsem jako ekonom měl na starosti zásobování PHM na útvaru. Ivan byl klasickým stavebním inženýrem, vyfasoval četu, ve skutečnosti to byla parta stavebních dělníků a každé ráno je vodil na stavbu atomky, kde je podle pokynů příslušného stavbyvedoucího řídil při stavební výrobě.

Asi 5 dní po příchodu na útvar, kdy jsme se postupně my „špagáti“ postupně seznamovali, na naši rotu přišel nový absolvent Zbyněk. Byli jsme dobrá parta, tak jsme ho přivítali a ptali, co bude na útvaru dělat. Jeho odpověď nás překvapila. “ Budu předsedou útvarového SSM“. Aha, řekli jsme si a já se ho zeptal či spíše konstatoval, “ ale to bychom tě museli zvolit“. Jeho odpověď byla velmi stručná „zvolíte“.

A tak se i stalo. Pověřený místopředseda npor. Ing. Dvořák svolal zasedání útvarového SSM s jediným bodem programu – volba předsedu útvarového SSM. Nutno podotknout, že jsme byli všichni rádi, že to budeme mít za sebou. Taky je důležité zmínit, že na našem útvaru stavebního vojska, kde bylo cca 2000 vojáků, bylo v SSM asi 500 členů, my všichni absolventi – špagáti, záklaďáci s maturitou a snad 20 mladších vojáků z povolání. Každopádně jsme Zbyňka zvolili jednohlasně a stal se naším předsedou SSM. Později jsme zjistili, že je i členem KSČ. Možná se to zdá jako překvapení, ale my co jsme ho znali lépe a bydleli s ním na rotě, musíme konstatovat, že to byl skvělý člověk. Pocházel ze staré dělnicko odborářské rodiny, vyučil se zedníkem, na učňovce vstoupil do KSČ, udělal si maturitu, posléze stavební fakultu. Byl nesmírně pracovitý, lidský a přestože po 1989 ukončil členství v KSČ, zůstal člověkem s mimořádně rozvinutým sociálním cítěním.

Po vojně dělal stavbyvedoucího na různých stavbách a přes členství v KSČ se nikdy nesnažil o kariérní postup, který jsme viděli u spousty dalších našich vrstevníků. Po listopadu pracoval jako investiční technik a později vedoucí investic významné kulturní společnosti. S jeho jménem je spojen významný růst mnoha kulturních památek, které pracovně řešil. Nikdy po čas vojenské služby nás nepřesvědčoval o politice, neprosazoval vedoucí úlohu KSČ. Byl a je stále naším přítelem a skvělým člověkem.

Ivan byl fešák. Otočila se za ním každá holka. Když jsme šli na vycházku do Piešťan, stál hodinu před zrcadlem, aby dobře vypadal. Už na vojně mluvil výborně německy a anglicky. Po vojně se zaměstnal ve významném brněnském výstavním podniku. Díky vzdělání, praxi z vojny a jazykovým znalostem se brzo stal koordinátorem zahraničních výstav. Tato skutečnost neušla pozornosti kádrovému oddělení a po čase začali kolem něho kroužit zástupci vedoucí strany s postupným oťukáváním o jeho zájem stát se členem KSČ. Ivan zájem neměl. V žádném případě. Jednak pocházel z věřící rodiny, jednak argumentoval tím, že jeho pracovní výsledky nesouvisí s rozvojem stranické práce. Výsledkem jeho neochoty mluvit o případném náboru či vstupu do KSČ byla skutečnost, že se postupně zmenšovala frekvence jeho zahraničních výjezdů a začal dostávat řešení domácích výstav na referentské úrovni.

S úlevou přivítal změnu systému a v nové situaci a ekonomickém prostředí, zejména díky jazykovým znalostem začal podnikat ve stejné oblasti, kde dosáhl řadu úspěchů a někdy i zklamání, jak už to v tržním prostředí chodí.

A co Viliam ? Na státnicích dostal otázku z MAFIE ( marxismu – leninismu ) od zasloužilé soudružky prof. RSDr. …jak vysvětlím a co chápu pod Poučením z krizového vývoje v ČSSR. Ne, ne …. Nebyla to otázka k tématu z krizového managementu v podnikovém řízení, byla to obludná směsice slov o gnoseologickém vývoji našich myslí v souvislosti se vstupem sovětských vojsk a zabránění tzv. kontrarevoluce!

Soudružka profesorka nebyla moc spokojena, dostal jsem dvojku, a proto při gratulaci nezapomněla dodat … soudruhu inženýre, podívejte se na gnoseologické základy vědeckého komunismu, v životě to budete potřebovat.

Nepotřeboval jsem nikdy ve svém životě zkoumat do hloubky tyto obludné myšlenky.

Od roku 1984 jsem pracoval v ekonomickém útvaru podniku. Nejdříve jako referent zásobování, kde jsem začal postupně uplatňovat a učit se zásady materiálně – technického zásobování a oběžných aktiv. Byla to neuvěřitelná manažerská škola od starších zkušených kolegů ze života a praxe v plánovité ekonomice. V roce 1986 náš ředitel, sice silný komunista, který přes své vzdělání stavebního mistra měl neskutečnou autoritu i mezi inženýry a středním managementem, vlastně v té době se to nazývalo střední řídící kádry, navrhl několik z nás mladých 2-3 roky po škole do vedoucích funkcí. Jeho rozhodnutí padlo i na mě a stal jsem se vedoucím útvaru MTZ (materiálně technického zabezpečení ) podniku, který měl 2500 zaměstnanců.

Na mém útvaru pracovalo 82 lidí, z toho většina byla ve velmi zralém věku a přijmout skutečnost, že jejich vedoucím je mladý inženýr ve věku 27 let bylo pro jejich stojaté vody značně problematické. Navíc jsem měl na útvaru 3 členy KSČ, kteří to nepokrytě, zejména při otázkách pracovní morálky, náležitě využívali či naopak zneužívali.

Po čase jsem pochopitelně začal pociťovat tlak ze strany kádrového vedení podniku. Začínalo to tím, že když se neplnil plán výroby, tak se problémy přenášely na můj útvar. Různí vedoucí výroby, ředitelé výrobních závodů stavební či pomocné stavební výroby si stěžovali, že jim chybí to či ono, aby splnili plán. Nervozita rostla u mě, u mých podřízených. Kolem roku 1987 do našeho podniku začali chodit po perestrojce první zástupci zahraničních podniků, kteří nabízeli různé produkty a protože jsem mluvil již v té době plynně německy, jednání probíhaly většinou u mě. Po každém jednání jsem musel zpracovat podrobný protokol o jednání a odevzdat ho na oddělní zvláštních úkolů a kádrové oddělení. Problémy neustávaly, rok 1988 a začátek 1989 byl ekonomicky neudržitelný. Koncem roku 1988 za mnou přišel předseda podnikového výboru KSČ a zcela neomaleně mi řekl “ musíš vstoupit do strany“, samozřejmě myslel KSČ, jsou problémy s modernizací bytového fondu, chybí materiál, musíme být jednotní, musíme zabránit problémům, jednají s tebou zástupci ze západního Německa, Rakouska….

Odmítl jsem. Několikrát jsem řekl, že nechci a nemíním vstupovat do strany, není to moje potřeba, vidím v práci spíše odborné zázemí a jeho odborný rozvoj. V druhé hrubé fázi mi předseda podnikového KSČ jednoznačně řekl, nevstoupíš-li do strany, nikdo ti negarantuje příští rok současnou pozici !

Byl jsem rozhodnutý odejít z podniku. Měl jsem zastání v rodině, mezi přáteli. Nechtěl jsem vstoupit do KSČ, nechtěl jsem sepisovat zprávy s kým a o čem jsem jednal.

V roce 1989 nastaly ve společnosti dramatické změny, byl Palachův týden, protesty v létě a nakonec listopad 1989.

Od roku 1990 jsem několik let pracoval v Rakousku. Využil jsem své jazykové a manažerské znalosti a zbytek svého pracovního života jsem strávil v manažersko-pedagogické praxi až do současného aktivního důchodu.

Chtěl jsem, já i moji přátelé, zapomenout na obludné časy, kdy základní otázkou či problémem bylo pochopení vedoucí úlohy strany. Na něco však nejde pro naši generaci zapomenout. Vzpomněl jsem si na moje státnice a otázku k poučení z krizového vývoje, když jsem četl vyjádření našeho současného prezidenta Petra Pavla, jak tuto situaci a chvíle pochopil po návštěvě rodinných přátel ze Sovětského svazu a vysvětlení od jeho otce.

Ne pane prezidente, nemáte pravdu v ničem !!!

Jste pouze o rok či dva mladší než my tři přátelé. Zažil jste stejnou dobu a měl jste možnost svým dospělým rozumem, na základě svého vzdělání se zachovat jinak.

Nemusel jste vstupovat do KSČ, nemusel jste se učit rozvědčíkem, nemusel jste být předsedou ZO KSČ. Nemusel jste nic z toho, co je o řádek výše.

Podstata je, že jste chtěl !!!

Zbyněk, Ivan, Viliam

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám