Článek
Krok za krokem
Když dcera začala chodit do školy, úkoly psala většinou u stolu s námi. Ale rušili jsme ji. A ona zřejmě cítila, že to není „její“ místo.
„Je to moje?“
Po čase jsme si udělali menší psací koutek – stůl, židli, lampičku. Navzájem jsme židli nastavili podle ní, moje pomoc byla už jen kývnutí. A reakce byla úžasná: „Tady píšu fakt ráda.“
Komunikace i sebehodnocení
Najednou to nebyl stůl, kde se psaly domácí úkoly „protože musí“, ale místo, kde se i vymýšlejí příběhy. A taky místo, kde se zkouší nové věci – protože jí ta židle říkala: tady to můžeš zkusit.
Co říkám dál rodičům
Dám vám radu – i když je dítě malé, nebuďte líní vytvořit mu „jeho“ prostor. I když tam bude občas jen pár věcí, pro něj bude tohle místo důležité.
