Článek
Jedna z nejčastějších otázek, kterou si firmy kladou ještě dřív, než začnou automatizaci skutečně řešit, zní velmi jednoduše:
Za jak dlouho se to zaplatí?
Je to pochopitelné. Automatizace není levná hračka. Je to investice, která má dávat ekonomický smysl. Právě tady ale často vzniká první problém – většina lidí se ptá špatně.
Správná otázka totiž nezní:
„Za jak dlouho se automatizace vrátí?“
Ale spíš:
„Co nás dnes stojí peníze, aniž si to uvědomujeme?“
Automatizace se totiž málokdy vrací jen tím, že nahradí jednoho člověka strojem. Pokud někdo počítá návratnost pouze jako mzda mínus stroj, téměř vždy mu vyjde, že se automatizace „nevyplatí“. Realita provozu je ale výrazně složitější.
Do skutečných nákladů vstupují chyby, přepracování, zdržení, nestíhání termínů, výkyvy kvality, stres lidí, únava, fluktuace nebo závislost na konkrétních osobách. A právě tady začíná automatizace vydělávat.
V mnoha firmách se běžně toleruje, že lidská chyba „k tomu patří“. Jenže každá chyba má cenu. Někdy malou, jindy velmi drahou. Špatně nalepený štítek, zapomenutý krok v procesu, špatně dotažený spoj – jednotlivě drobnosti, v součtu výrazná ztráta. Automatizace tyto chyby neodstraňuje úplně, ale dramaticky je omezuje. A to se v číslech projeví rychleji, než si většina manažerů myslí.
Další často podceňovanou oblastí je reálná produktivita lidské práce. Ne ta tabulková, ale skutečná. Přestávky, únava, střídání směn, zaučování nových lidí, absence. Stroj pracuje pořád stejně. Ne rychleji, ne pomaleji. Právě tahle stabilita je důvodem, proč se automatizace v rutinních procesech vrací relativně rychle – často v horizontu jednoho až dvou let.
Firmy, které už automatizaci mají za sebou, často zpětně říkají jednu věc:
největší přínos nebyl v úspoře lidí, ale v klidu v provozu. Méně improvizace. Méně hašení problémů. Méně závislosti na konkrétních jednotlivcích. A to jsou věci, které se do Excelu počítají špatně, ale v reálném světě mají obrovskou hodnotu.
Samozřejmě existují i projekty, kde se automatizace vrací pomalu. Typicky tam, kde je výroba velmi variabilní, série krátké a proces se často mění. V těchto případech automatizace nedává smysl jako náhrada člověka, ale spíš jako nástroj podpory – sběr dat, kontrola kvality, asistence operátorům. Návratnost je delší, ale přínos se projeví jinde: v lepším rozhodování a řízení.
Pohled z praxe
V JARKO Industry jsme byli u projektů, které na papíře vypadaly skvěle.
Výkon seděl, ROI v prezentaci vycházelo, technologie byla moderní.
Problém přišel až po spuštění.
U jednoho zákazníka byla automatizace nasazena do procesu, který nebyl dlouhodobě stabilní. Měnil se výrobek, vstupní materiál i způsob práce obsluhy. Automatizace technicky fungovala, ale prakticky se neustále „doháněla“ – úpravami, zásahy techniků a laděním parametrů.
Výroba nakonec jela, ale pomaleji a s větším napětím než předtím.
Stroj nebyl špatný. Špatně bylo načasování.
Naopak u jiného projektu jsme automatizaci záměrně oddálili. Ne proto, že by technicky nešla udělat, ale proto, že analýza ukázala, že hlavní ztráta nevzniká na dané operaci, ale o krok dál v procesu. Nejprve se upravil tok výroby, stabilizovala kvalita vstupů – a teprve potom se automatizovalo.
Výsledek?
Jednodušší řešení, nižší investice a návratnost výrazně kratší, než se původně čekalo.
Tyto projekty nás naučily jednu důležitou věc:
Nejdražší automatizace není ta technicky složitá. Nejdražší je ta, která řeší špatný problém nebo přijde ve špatný čas.
Kdy má automatizace smysl – a kdy ještě ne
Pro decision makery se dá rozhodování zjednodušit do několika bodů:
Automatizace má smysl, když:
- proces je stabilní a opakovatelný,
- existuje jasné úzké místo,
- ztráty vznikají systematicky,
- firma má (nebo zajistí) lidi na provoz a údržbu.
Automatizace se zatím nevyplatí, když:
- výroba se často mění,
- problém není jasně pojmenovaný,
- investice má „něco vyřešit“, ale není jasné co,
- návratnost stojí jen na nahrazení lidí.
Když nevíte, kde dnes ztrácíte peníze, proč se to děje a jak poznáte zlepšení, automatizace vám nepomůže. Jen zdraží problémy.
Závěr
Automatizace není cíl.
Je to nástroj.
Firmy, které automatizaci odkládají, často šetří dnes – a platí zítra.
Firmy, které ji dělají promyšleně, získají stabilitu, předvídatelnost a náskok.
A ten se nepočítá na měsíce.
Ten se počítá na roky.
