Článek
S Jitkou jsme spolu dva roky. V prosinci máme mít svatbu, všechno je naplánované. Posledních pár měsíců jsme sice měli menší krizi, takové to ticho před bouří, kdy máte pocit, že jste každý na jiné planetě, ale věřil jsem, že to přejde. Už se nám to stalo a vždycky jsme z toho vyšli silnější.
Klíčovou postavou v našem příběhu je Karolína, Jitčino dvojče. S Karolínou se znám déle než s Jitkou, byla to ona, kdo nás seznámil. Je to jedna z mých nejlepších kamarádek, člověk, který mě zná možná líp než kdokoli jiný, kromě mé vlastní rodiny. Vždycky jsem obdivoval i vztah, jaký spolu ty dvě měly. Žádná rivalita, jen čistá sesterská láska. Aspoň jsem si to myslel.
V sobotu večer mi pípnul telefon. Byla to smršť zpráv od Karolíny.
„Adame, neber si Jitku.“
Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci. Nebo že je opilá. Ale zprávy chodily dál.
„Nemiluje tě tak, jak by měla. Skončíte v manželství bez lásky a bez sexu.“ Odepsal jsem jí, že jí nevěřím, že je to nesmysl. A pak to přišlo.
Poslala mi screenshoty. Snímky obrazovky z její konverzace s Jitkou na Messengeru. Kéž bych je nikdy nečetl.
Černé na bílém tam stálo přiznání mé snoubenky. Slova, která mi vypálila díru do duše.
„Není to moje životní láska, Kájo.“
„Není to ten pravý, ten osudový.“
„Ale je to dobrá partie. Bude skvělý táta a dobře se o mě postará.“
A ta nejhorší věta ze všech: „Je to hodný kluk, kterého by brala každá, ale pro mě to prostě není ono.“
Zíral jsem na displej a třásly se mi ruce. Všechny ty pochybnosti z posledních měsíců najednou dostaly jasný a krutý obrys. Nejsem její láska. Jsem její projekt. Jsem její „dobrá partie“.
Zeptal jsem se Karolíny, proč mi to proboha udělala. Proč mi to řekla.
Její odpověď mě srazila do kolen podruhé.
„Protože jsi můj nejlepší kamarád. A protože tě miluju.“
Napsala mi, že mě chtěla odjakživa. Že fantazíruje o tom, jaké by to bylo se mnou spát, jak ji přivádím k šílenství. Ale nemohla se postavit mezi mě a svou sestru. Teď už se ale prý nemůže dívat na to, jak se chystám udělat životní chybu.
A pak přišla finální rána.
„Odejdi od ní, Adame. Pojď ke mně. Já tě budu milovat tak, jak si zasloužíš.“
Sedím tu a mám pocit, že se mi zhroutil svět. Můj život, který měl jasně daný směr – svatba, dům, děti s Jitkou – je najednou v troskách.
Má snoubenka si mě bere jen z rozumu. Její sestra, moje nejlepší kamarádka, mě prý miluje a chce, abych byl s ní.
Co mám dělat? Mám konfrontovat Jitku s těmi screenshoty a zničit tím nejen náš vztah, ale i vztah dvou sester? Mám věřit Karolíně, která se možná jen snaží sobecky získat to, co chce? Nebo mám předstírat, že se nic nestalo, a vzít si ženu, která pro mě není „ta pravá“?
Můj život se proměnil v zamotaný uzel lží, tajemství a zrady. A já nemám nejmenší tušení, za který konec začít tahat.
Ocitli jste se někdy v situaci, která byla tak zamotaná, že jste nevěděli, kudy kam? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy už jen to, že to napíšete, pomůže utřídit myšlenky.
