Článek
Než začnu, chci říct jediné: za všechno může internet. A Apríl. Díky nim už nevěřím vůbec ničemu a nikomu, zvlášť prvního dubna.
Všechno to začalo včera. V hromadné zprávě od rodiny mé ženy Moniky přistála zpráva, že se večer koná „mimořádná rodinná sešlost“ u tchyně Barbory. Můj vnitřní aprílový radar začal okamžitě pípat. Ale protože jsme se všichni pohromadě neviděli od Vánoc, řekl jsem si, že to nebudu řešit, a potvrdil naši účast.
Dorazili jsme jako poslední. Atmosféra v domě byla tak ponurá, že by se dala krájet. Všichni seděli kolem stolu s kamennými výrazy. Můj švagr Tomáš si odkašlal a spustil.
Oznámil celé rodině, že jeho žena Alena měla poměr a že se budou rozvádět. Aféru měla s Kryštofem, jejich dlouholetým kamarádem a sousedem z vedlejší ulice. Přišla na to jeho žena Jana, když se minulý týden vrátila dřív domů.
Abych vám přiblížil situaci: obě rodiny se přátelí léta. Bydlí kousek od sebe. Obě manželství trvala přes patnáct let. Dohromady mají čtyři děti v podobném věku. Vždycky jsem je považoval za vzor dokonalých rodin. Vždyť před čtrnácti dny byli všichni u nás na grilovačce!
Poté, co Tomáš dovyprávěl všechny ty špinavé detaily a jejich plány na rozvod, nastalo ticho. Hrobové, tíživé ticho.
A já, jakožto nejnovější člen rodiny (s Monikou jsme manželé teprve šest měsíců), jsem cítil, že je mou povinností tu trapnou chvilku prolomit.
Vybuchl jsem smíchy.
Pak jsem začal pomalu, teatrálně tleskat.
„Lidi, to je ten nejlepší aprílový vtípek, co jsem kdy viděl!“ zvolal jsem. „Ale na mě si nepřijdete. Tomáši, Aleno, vy byste měli jít k divadlu! Ten váš výkon byl naprosto špičkový. A ty slzy… ty vypadaly úplně opravdově!“
V tu chvíli byste slyšeli spadnout špendlík.
Všichni v místnosti na mě zírali s naprostým zděšením v očích.
Moje tchyně Barbora, která do té doby tiše plakala, dostala hysterický záchvat a s kvílením utekla z místnosti.
Tomáš jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Jeho nevěrná žena Alena se na vteřinu uchechtla, ale pak na mě vyjela, jaký jsem pitomec a jestli se nestydím být tak necitlivý.
Zbytek rodiny seděl v tichosti a vrtěl hlavou, zatímco mi moje vlastní žena Monika začala za všeobecného mlčení nadávat, že si dělám legraci z tak vážné situace.
Ještě teď jsem z toho v šoku. Zpětně vidím, že jsem měl asi mlčet. Ale ruku na srdce, část mého mozku si pořád myslí, že jsem jen odhalil geniálně připravený aprílový žert.
Jen nevím, jestli se po včerejšku ještě někdy budu moct na rodinné sešlosti ukázat.
Povedl se vám taky nějaký epický trapas na Apríla? Nebo jste se stali obětí krutého žertíku? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená ostuda je poloviční ostuda!
