Článek
Když v roce 1986 vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu, všichni si mysleli, že v bezprostřední blízkosti reaktoru nemůže nic přežít. Byla to zóna smrti. O to větší šok zažili vědci o pět let později, v roce 1991. Když poslali dálkově ovládané roboty přímo do útrob zničeného čtvrtého bloku, kam lidská noha nesmí vkročit, kamery zachytily něco neuvěřitelného. Na stěnách reaktoru, v místech s nejvyšší úrovní radiace, rostl černý sliz. Nebyla to špína, ale živý organismus. Houby, které nejenže v tomto pekle přežívaly, ale doslova v něm vzkvétaly. Příroda nám opět vytřela zrak a ukázala, že si cestu najde vždycky. I tam, kde my vidíme jen zkázu.
Místo slunce jí smrtící paprsky
Vědci si lámali hlavu, jak je to možné. Po odebrání vzorků zjistili, že tyto houby (konkrétně druhy jako Cladosporium sphaerospermum) mají jednu superschopnost. Obsahují obrovské množství melaninu. Ano, přesně toho pigmentu, který máme v kůži my a který nám dává opálení, když jsme na sluníčku. Zatímco nás melanin chrání před spálením, tyto houby ho využívají úplně jinak. Dokáží pohlcovat nebezpečné gama záření a přeměňovat ho na energii pro svůj růst. Odborně se tomu říká radiolýza nebo radiosyntéza. Je to podobné jako fotosyntéza u rostlin, jenže místo slunečních paprsků houba „svačí“ radioaktivitu. Čím více záření, tím rychleji roste. Je to fascinující paradox – to, co by člověka zabilo během několika minut, je pro tuto černou plíseň hostinou snů.
Štít pro astronauty i naděje pro Zemi
Tento objev nezůstal jen kuriozitou pro biology. Okamžitě po něm skočila NASA. Největší překážkou pro dlouhé lety do vesmíru, třeba na Mars, je totiž kosmické záření, které ničí lidské DNA. Olověné štíty jsou těžké a drahé na vynesení do kosmu. Ale co kdybychom použili houby? Vědci už poslali vzorky této „černobylské houby“ na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Výsledky byly ohromující. Vrstva houby tlustá jen pár desítek centimetrů dokázala zablokovat významnou část škodlivého záření. Navíc je to štít, který se sám opravuje a dorůstá. Stačí mu trocha živin a radiace. Představa, že budoucí základny na Měsíci nebo Marsu budou natřeny vrstvou živé, radiaci pohlcující houby, už není sci-fi. Příroda je zkrátka mocná čarodějka. Z největší jaderné katastrofy dějin nám možná poslala klíč k tomu, jak jednou bezpečně opustit naši planetu. Kdo by to byl do obyčejné plísně řekl?
Zdroje:
- SHELDRAKE, Merlin. Propletený život: jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost. Přeložil Vojtěch ETTLER. Brno: Kazda, 2020. ISBN 978-80-88316-95-4.
- Česká televize, Věda 24
- VTM.cz
- Phys.org





