Článek
Z obyčejného skláře králem pódií
Waldemar Matuška se narodil 2. července 1932 v Košicích. Jeho start do života přitom vůbec nenaznačoval, že se z něj stane jedna z největších legend naší hudební scény. Vyučil se totiž sklářem. Křehké sklo však brzy vyměnil za kytaru a svůj nezaměnitelný, sytý baryton, kterým dokázal rozplakat i rozesmát celé sály. Když se objevil na pódiu divadla Semafor a později v Rokoku, bylo jasné, že se zrodila hvězda. Jeho písně jako Růže z Texasu, Slavíci z Madridu nebo Sbohem, lásko se staly doslova hymnami několika generací. Lidé ho milovali nejen pro jeho zpěv, ale i pro jeho lidskost a bezprostřednost. Byl to zkrátka „náš Walda“, chlap s uhrančivým pohledem a černým plnovousem, kterému se dalo věřit každé slovo.
Osudová žena Olga ho dokázala zkrotit
O Waldemarovi se vědělo, že je velkým milovníkem žen. Jeho postelí i životem jich prošla celá řada a on se netajil tím, že si života užívá plnými doušky. Byl to živel, kterého se zdálo nemožné spoutat. Všechno se ale změnilo, když mu do cesty vstoupila zpěvačka Olga Blechová. Právě ona se stala tou osudovou ženou, která dokázala nemožné – zkrotit nenapravitelného bouřliváka. Přestože mnozí jejich vztahu zpočátku nedávali velké šance a mysleli si, že jde jen o další z jeho románků, opak byl pravdou. Olga stála věrně po jeho boku v dobrém i ve zlém. V roce 1976 se vzali a jejich láska, zpečetěná narozením syna Waldemara, vydržela až do zpěvákovy smrti. Byla to právě ona, kdo mu vytvořil to pravé zázemí, které v hloubi duše tolik potřeboval.
Šokující útěk a vymazání z paměti
Psal se rok 1986, když Československem otřásla zpráva, které nikdo nechtěl uvěřit. Waldemar Matuška i s rodinou emigroval do Spojených států amerických. Zprvu se hovořilo o dovolené, ale brzy bylo jasné, že zpátky se už nevrátí. Pro fanoušky to byl obrovský šok, pro komunistický režim políček do tváře. Důvody k odchodu byly vážné. Waldemara dlouhodobě trápilo těžké astma a tamní mořský vzduch na Floridě mu dělal dobře. Nebylo to ale jen zdraví. Zpěvák už měl dost neustálého omezování, zákazů a diktátu ze strany mocných. Toužil po svobodě, kterou doma neměl. Režim se pomstil tvrdě. Matuška byl okamžitě označen za zrádce. Jeho písně zmizely z rádií, desky se stahovaly z prodeje a dokonce i z oblíbeného seriálu Chalupáři byla jeho hlasem nazpívaná úvodní píseň odstraněna a nahrazena pouze instrumentální verzí. Komunisté se snažili, aby národ na svého miláčka zapomněl. To se jim ale nepodařilo. Lidé si jeho hity zpívali dál, i když jen potají u táboráků.
Boj s nemocí a smutný konec
Na slunné Floridě našel Waldemar nový domov a především úlevu pro své bolavé plíce. I za oceánem dál zpíval pro krajany a s Olgou tvořili nerozlučný pár. Po sametové revoluci v roce 1989 se do Česka rád vracel, vyprodané koncerty v Lucerně byly důkazem, že na něj jeho věrné publikum nezanevřelo. Zdraví ho však zrazovalo čím dál víc. Poslední roky života byly pro zpěváka utrpením. Těžké astma se zhoršovalo a přidaly se i problémy se srdcem. Byl často unavený, zadýchával se a každý pohyb ho stál spoustu sil. Přesto se snažil nedávat na sobě nic znát a do poslední chvíle rozdával úsměvy. Svůj boj o život prohrál 30. května 2009 na Floridě. Příčinou byl zápal plic a následné selhání srdce. Jeho ostatky byly převezeny do Prahy, kde se s ním na Vyšehradě přišly rozloučit tisíce lidí. Waldemar Matuška tak nakonec spočinul tam, kam vždy patřil – v srdci národa, který ho nikdy nepřestal milovat.
Zdroje
KŘÍŽENECKÝ, Jaroslav. Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát. Praha: XYZ, 2009. ISBN 978-80-7388-219-8.
Dokumentární cyklus 13. komnata Waldemara Matušky (2007), Česká televize. Archivní články o emigraci Waldemara Matušky.
Dobový tisk 1986.
