Článek
Ten pocit se jmenuje internalizovaný stud. A je to jed, který mi koluje v žilách, co si pamatuju. Každá běžná činnost se pro mě mění v soudní proces. Mám si v kavárně objednat cappuccino, nebo radši jen espresso, abych na sebe moc neupozorňoval? Můžu si v parku sednout na lavičku, nebo budu vypadat jako nějaký divný osamělý chlápek? Každé mé rozhodnutí, každý pohyb, je posuzován pomyslnou porotou v mé hlavě.
Dlouho jsem si myslel, že je to jen extrémní forma sociální fobie. Že se prostě bojím ostatních lidí a jejich odsudku. Ale skutečnou hloubku tohohle problému jsem pochopil až nedávno. A to díky svým snům.
Sny by měly být útočištěm. Hřištěm podvědomí, kde je možné všechno. Jenže v mých snech platí stejná pravidla jako v reálném světě. A tím hlavním pravidlem je, že Adam musí být ponížen.
Zdá se mi, že mám přednášku před plným sálem. Vím, že jsem připravený, že to umím. Ale když otevřu pusu, místo slov se ozve jen tenké pískání. A všichni se začnou smát. Nebo jsem na firemním večírku, konečně se odvážím promluvit se ženou, která se mi líbí, a v tu chvíli o ni zakopnu a vyliju jí na bílé šaty sklenici červeného vína.
To nejhorší na tom ale není ten trapas samotný. Je to ta chvíle před ním. Už v tom snu, pár vteřin před katastrofou, to vím. Cítím, jak se to blíží. Moje vlastní podvědomí, které má v ruce scénář i režii, mě záměrně vede na popraviště. Sabotuje mě i ve světě, který si samo tvoří. Nedovolí mi vyhrát. Ani ve spánku.
Nemůžu uniknout studu ani ve svých snech. To je zjištění, které vás ochromí. Najednou chápete, proč jste se nikdy nepřihlásili na školní olympiádu, proč jste nešli na kurz kreslení, proč jste v osmadvaceti ještě nikdy neměli skutečný vztah. Protože jste přesvědčení, že si nezasloužíte úspěch. Že si nezasloužíte ani sen o úspěchu.
Všechny důsledky výchovy mých rodičů jsou bolestivé, ale tohle je ten nejhorší. Tenhle vnitřní sabotér, kterého do mě naprogramovali svým neustálým zpochybňováním a nedostatkem podpory. Ten pocit, že moje samotná existence je chyba, kterou musím neustále obhajovat a omlouvat.
A tenhle sabotér nikdy nespí. Čeká na mě každou noc, aby mi připomněl, že není úniku. Že i v mém vlastním světě jsem jenom host, který bude dříve či později ztrapněn a vyhozen.
Pozorujete i vy ve svém životě nebo snech „drobné“ známky toho, jak hluboko je ve vás zakořeněn stud nebo strach? Podělte se o své postřehy a příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je pojmenování démona prvním krokem, jak nad ním získat moc.
