Článek
S přítelem Tomášem jsme si udělali výlet autem po Česku. Včera jsme se rozhodli navštívit Adršpašské skály. Došli jsme k vodopádu a byl nádherný. Ale bylo tam taky narváno, hlava na hlavě, a roušku neměl skoro nikdo.
Chtěli jsme z toho davu uniknout, tak jsme se vydali trochu stranou. A tam jsem si všimla skalního hřebene, který vypadal velmi snadno zdolatelně. V záchvatu spontánnosti jsem se rozhodla, že na něj vylezu.
Po pár minutách jsem ale začala mít problém najít oporu pro nohy. Podívala jsem se dolů a s hrůzou zjistila, že sestup by byl téměř nemožný.
Začala jsem panicky volat Tomáše. Vylezl za mnou a řekl mi, že musíme nahoru, že to bude bezpečnější. V tu chvíli se zdálo, že vrchol není příliš daleko. Mýlili jsme se.
Jak jsme stoupali, snažila jsem se nedívat nahoru ani dolů. Začínalo mi docházet, že tohle není jen malá skalka, která vede na vyhlídku. Ne, my jsme bez jakéhokoli jištění lezli na skutečnou skálu.
Asi po půl hodině jsem byla v plné panice. Nohy mi při každém pokusu o posun vzhůru podkluzovaly a slyšela jsem, jak kameny, které jsem uvolnila, padají do hlubiny.
Našli jsme malou, rovnou plošinu, kde jsme si mohli sednout, a zavolali na linku 112. Dispečer byl skvělý. Řekl nám, že pokud nejsme zranění a dokážeme se dostat na vrchol, měla by tam vést turistická značka. To nás povzbudilo natolik, abychom pokračovali.
Nakonec jsme se dostali nahoru. Drápala jsem se zubaté skály, zatímco kolem mě fičel vítr a Tomáš hledal cestu. Začali jsme spirálovitě sestupovat po úbočí a stále hledali tu zatracenou značku.
Stručně řečeno, nikdy jsme ji nenašli. Strávili jsme hodiny pomalým sestupem dolů. V jednu chvíli se pode mnou sesunula půda a já si sedřela celou nohu o kmen stromu. Ale s ohledem na všechno jsme se dolů dostali s minimálními zraněními.
Odtamtud jsme šli za zvukem vody a brzy jsme uslyšeli i hlasy. Díky bohu jsme si uložili polohu, kde jsme zaparkovali, a pomocí kompasu a Mapy.cz v mobilu jsme se dostali do bezpečí.
Když jsme došli k autu, rozbrečela jsem se jako malá holka.
Dnes jsem se probudila, bolí mě každý sval v těle, ale jsem neskutečně vděčná, že jsem naživu.
Dostali jste se někdy kvůli jednomu hloupému, spontánnímu nápadu do smrtelného nebezpečí? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Možná tím varujete ostatní.
