Článek
Vychovali mě prarodiče a máme spolu skvělý vztah. Tak skvělý, že jsem jim dala náhradní klíče od svého bytu, kdyby se náhodou něco stalo. Chyba. Obrovská chyba. Moje babička je totiž ten typ člověka, co začne panikařit, když jí do hodiny neodpovíte na esemesku.
Ten osudný den jsem se po několika týdnech konečně viděla se svým přítelem. Byl pracovně v zahraničí a oba jsme se na sebe neuvěřitelně těšili. Chtěli jsme mít chvíli jen pro sebe, takže jsme si oba dali telefony na tichý režim, abychom nebyli rušeni. Babička mi prý mezitím psala, jestli bych jí něco neskočila koupit do lékárny. Když jsem jí několik hodin nezvedala telefon a nereagovala na zprávy, pojala strašné podezření.
Co čert nechtěl, rozhodla se, že mě musí okamžitě zkontrolovat. Přibrala s sebou pro jistotu i dědu a bez váhání použila nouzový klíč. Ve chvíli, kdy otevřeli dveře, jsem byla rozpláclá přes přítelova kolena, oba nazí, jak nás pánbůh stvořil.
Jelikož v bytě bydlíme jen my dva, děláme si, co chceme a kde chceme. Tentokrát padla volba na gauč v obýváku. To znamená, že úplně první věc, kterou moji prarodiče po vstupu do bytu uviděli, byla ruka mého přítele vznášející se těsně nad mým holým zadkem.
V životě jsem neviděla dva lidi tak rychle vycouvat z bytu. Prostě zmizeli, jako by se vypařili. Od té doby se babička při každém telefonátu nervózně pochechtává a děda se mi při videohovorech zásadně nedívá do očí.
Jak mám tuhle situaci udělat méně trapnou? Rozhovor o mých sexuálních preferencích je asi to poslední, co bych chtěla absolvovat s lidmi, kteří mě vychovali. Nápady?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
