Článek
Bylo líné srpnové odpoledne, jedno z těch posledních, než se všichni rozprchneme na vysoké školy. Seděli jsme s naší partou na lavičce v parku, povídali si o blbostech a smáli se. Byla tam i ona. Tereza. Moje nejlepší kamarádka. A holka, do které jsem už roky beznadějně zamilovaný.
Nikdy jsem jí to neřekl. Nemohl jsem. Už dva roky chodí s klukem z vedlejší třídy a vypadají šťastně. Nechtěl jsem zničit to jediné, co jsem s ní měl – naše přátelství. Tak jsem mlčel a doufal, že to na mně nikdo nepozná.
Z nějakého hloupého popudu jsme začali hrát takovou hru. Každý řekl o někom z nás nějaké tajemství, o kterém si myslel, že dotyčný neví, že ho známe. Začalo to nevinně. Smáli jsme se, kdo od koho opisoval u maturity a kdo se líbal na školním výletě.
Postupně ale vtipy přitvrzovaly. A pak přišla řada na Terezu. Podívala se na mě. Čekal jsem nějakou trapnou historku z dětství.
Místo toho se usmála a klidným hlasem, který se zařízl do ticha, řekla: „Já vím, proč jsi nikdy neměl holku, Davide. Vím, že jsi zamilovaný do mě.“
Svět se zastavil. Ostatní ztichli. Cítil jsem, jak mi z tváře odtéká všechna krev. Zmohl jsem se jen na křečovitý smích. „Ty ses zbláznila, co to plácáš?“ snažil jsem se to zakecat.
Ale ona se nedala. Její pohled byl pevný a neúprosný. „Nelži mi. Vím to. Nemusíš nic říkat, ale já to prostě vím.“
„Jak?“ vykoktal jsem.
„Z toho, jak se na mě díváš,“ odpověděla prostě.
V tu chvíli jsem měl pocit, jako bych stál uprostřed náměstí nahý. Zrazený vlastním pohledem. Odhalený před všemi. A co bylo nejhorší – odhalený ní.
Nikdy jsem se nikomu nesvěřil. Nikdo to nemohl vědět. Ale ona to věděla. Celou dobu.
Hra skončila. V trapném tichu se naše parta pomalu rozpadla a každý šel svou cestou. Zůstal jsem tam sedět sám, neschopný slova.
Teď ležím doma, zírám do stropu a přehrávám si tu chvíli pořád dokola. Co mám dělat? Mám dál zapírat? Mám jí to přiznat? Zničilo to naše přátelství navždy?
Vím, že u ní nemám šanci. Tak proč to udělala? Proč vytáhla mé největší, nejbolestivější tajemství na světlo před všemi? Zítra se s ní mám sejít a promluvit si o tom. Ale já se děsím toho, co uslyším.
Trápí vás neopětovaná láska nebo složitý vztah s nejlepším kamarádem/kamarádkou? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je největším tajemstvím to, co je všem na očích.
