Článek
S Alexem jsme spolu pár měsíců. Je to ten typ vztahu, o kterém si myslíte, že existuje jen ve filmech. Rozumíme si beze slov, dokážeme si hodiny povídat o všem a o ničem a když se na mě usměje, mám pocit, že se mi podlamují kolena. Všechno bylo dokonalé. Až na jednu jedinou věc.
Intimita.
Ne že by mezi námi nebyla. Byly tam polibky, doteky, objetí. Ale pokaždé, když jsem se ho snažil dotknout víc, když jsem chtěl zajít dál, stáhl se. Jako by narazil na neviditelnou zeď. Ztuhl, zmlkl a já cítil, jak se mi vzdaluje.
Minulou středu to bylo nejhorší. Leželi jsme u mě na gauči, venku pršelo a atmosféra byla naprosto dokonalá. Začali jsme se líbat a já měl pocit, že tentokrát se ta zeď konečně prolomí. Ale neprolomila. Alex se najednou odtáhl, zamumlal nějakou omluvu a skoro utekl.
Zůstal jsem tam sám, zmatený a s pocitem, že jsem něco udělal špatně. Je mu se mnou dobře? Přitahuju ho vůbec? Ty otázky mi vrtaly hlavou celé dny.
A dnes ráno přišla odpověď. Dlouhá zpráva na Messengeru.
Srdce mi bušilo, když jsem ji otevíral. Bál jsem se, že mi napíše, že je konec. Ale to, co tam stálo, mi vyrazilo dech úplně jiným způsobem.
„Davide, musím ti něco říct, co jsem měl už dávno. Jsem trans. Narodil jsem se jako holka.“
Četl jsem ta slova znovu a znovu. A najednou to všechno dávalo smysl. Všechno to váhání, ta nejistota, ten strach v jeho očích. Nebylo to o mně. Bylo to o něm. O jeho strachu z mé reakce.
V té zprávě mi všechno vysvětlil. Že už má dávno za sebou operaci hrudníku a několik let je na hormonech. Že se bál, protože už ho v minulosti kluci opustili, když jim to řekl. A že pochopí, když budu chtít odejít taky.
Ani na vteřinu jsem neváhal.
Moje prsty letěly po klávesnici. „Na ničem z toho nezáleží. Miluju tebe. Alexe. A chci s tebou být. Tohle na tom vůbec nic nemění.“
Jeho odpověď byla jen prosté srdíčko. Ale já věděl, že v něm byl schovaný celý vesmír úlevy.
A teď tu sedím, usmívám se a cítím k němu ještě hlubší a silnější lásku. Ne proto, že mi odhalil své „tajemství“. Ale proto, že mi natolik důvěřoval, aby mi ukázal svou nejzranitelnější stránku.
Vím, že teď pro mě začíná nová cesta. Cesta učení. Mám tolik otázek, ale nechci ho s nimi bombardovat. Nechci, aby si připadal jako exponát v muzeu.
Jak ho můžu nejlépe podpořit? Jak mu dát najevo, že je pro mě ten nejkrásnější a nejvíc sexy chlap na světě? Co mám říkat přátelům, až nás seznámím? Nebo je to čistě jeho příběh, který bude vyprávět, až on sám bude chtít?
Přiznávám, nikdy jsem nebyl s někým, kdo má vagínu. Ale to jsou jen technické detaily. Na tom nezáleží. Záleží na jeho srdci, na jeho duši, na tom, jak se spolu smějeme. Zbytek se naučím za pochodu.
Tohle zjištění náš vztah neoslabilo. Naopak. Postavilo ho na mnohem pevnější a upřímnější základy. A já se nemůžu dočkat všeho, co nás spolu čeká.
Otevřela ve vašem vztahu nečekaná zpráva dveře k hlubšímu porozumění a lásce? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Láska má mnoho podob a všechny jsou inspirující.
