Článek
Pátek. Konečně. Celej tejden se těším, jak si večer otevřu pivo a pustím si hokej. Přijedu k baráku a málem mě trefí šlak. U sousedů evidentně probíhá nějaká velká párty a jedno auto, asi nějaký nóbl BMW, stojí přímo na mým vjezdu. Chápete to? Na mým! A to mám takovej ten úzkej vjezd, co je z obou stran ohraničenej opěrnou zdí a na konci je garáž. Tam by se žádná odtahovka nedostala, aniž by mi nerozmlátila půlku zahrady.
Na ulici ani jedno volný místo. Všude narváno. Tak mi to docvaklo. Byla to chvilková inspirace, božský vnuknutí. S úsměvem od ucha k uchu jsem zaparkoval svoje starý Mondeo hned za ni a vjezd dokonale zablokoval.
Uplynuly asi dvě hodiny, zrovna když naši dávali gól, někdo mi buší na dveře. Otevřu a tam stojí nějaká načančaná slečinka a hned na mě spustí, ať okamžitě uhnu s tím svým vrakem, že potřebuje odjet. Ten její tón… jako bych byl její sluha. Tak jsem jí s ledovým klidem oznámil, že bohužel, ale už jsem si dal pár piv a rozhodně nehodlám sedat za volant.
Ta ženská zrudla a začala ječet, že zavolá policajty. „Jen si poslužte,“ řekl jsem a zavřel dveře. A fakt je zavolala. Když za chvíli zvonili, schválně jsem si z lednice vzal další lahváče a otevřel jim s ním v ruce. Vysvětlil jsem jim situaci. Že jsem se vrátil domů, chtěl si odpočinout, dal si piva a teď prostě řídit nemůžu.
Policajti se podívali na sebe, pak na ni a jen pokrčili rameny. Její auto nemohli odtáhnout, já byl prokazatelně pod vlivem a na svým pozemku jsem stál legálně. Byli v pasti.
Nakonec jsem se na tu zoufalou majitelku BMW podíval a s úsměvem jí řekl: „Heleďte, je pátek, zítra je svátek, takže prodloužený víkend. Plánuju se pořádně zresetovat, takže počítejte, že to auto přeparkuju nejdřív v úterý ráno, až pojedu do práce.“ Ten její výraz byl k nezaplacení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
