Článek
Když jsem si před rokem konečně koupila svůj první malý domek, myslela jsem si, že jsem v nebi. Po letech v pronajatých bytech jsem konečně měla něco svého. Malou zahrádku, terasu, a hlavně klid. Jsem tichý člověk. Nepořádám žádné večírky, neposlouchám hlasitou hudbu a starám se jen o sebe. Mým největším přáním bylo mít klidné a slušné sousedy. A zpočátku se zdálo, že se mi to splnilo.
Během roku jsem se postupně seznámila s několika sousedy, většinou při práci na zahradě. Vyměnili jsme si pár slov přes plot, pozdravili se. Všechno bylo normální a přátelské. Až na jednu sousedku z domu přes ulici. Jejího manžela jsem párkrát potkala, prohodili jsme pár slov o počasí. Ale ji jsem za celý ten rok nikdy neviděla. Netušila jsem, že se brzy seznámíme způsobem, na který do smrti nezapomenu.
Jednoho odpoledne mi někdo začal zběsile bušit na dveře. Nelíbilo se mi to a protože jsem nikoho nečekala, rozhodla jsem se neotevírat. Ale bušení neustávalo. Pak se ozval křik. Nějaká žena na mě přes dveře ječela, proč s ní nechci mluvit. Vyděšeně jsem na mobilu zapnula kameru u zvonku a zeptala jsem se, co si přeje.
Na obrazovce jsem viděla cizí, rozzuřenou ženu. Začala na mě chrlit proud výčitek. Že mě nikdy neviděla, že v mém domě se prý nikdy nesvítí a že má strach, že je dům prázdný a nastěhují se sem nějací zloději. Byla jsem v šoku. Nikdy jsem ji neviděla a ona se chovala, jako by měla právo kontrolovat můj život.
Snažila jsem se být slušná. „Promiňte, ale já v tom domě normálně bydlím, každý den,“ řekla jsem do mikrofonu. „Ze kterého domu jste, prosím?“ Chtěla jsem jen vědět, s kým mluvím. Ale moje otázka ji rozzuřila ještě víc.
„Já jsem vaše sousedka!“ ječela. „A je od vás neuvěřitelně drzé, že jste se mi za celý rok ani jednou nepředstavila!“ Stále jsem nechápala, o koho jde, a tak jsem se znovu slušně zeptala, ve kterém domě bydlí. A pak přišla ta věta, která mi vyrazila dech. „Jestli nevíte, kdo jsem, je to vaše chyba! Nemáte tady co dělat! Měla byste se odstěhovat!“ S těmito slovy se otočila a uraženě odkráčela.
Byla jsem tak otřesená, že jsem se zbytek dne bála vyjít ven. Když jsem později zjistila, o koho jde, byla jsem ještě víc v šoku. Byl to dům toho milého pána, se kterým jsem se párkrát bavila. Druhý den jsem se rozhodla, že se pokusím situaci urovnat. Zašla jsem za ní s bonboniérou a omluvila jsem se, jestli jsem ji nějak urazila. Chovala se pasivně agresivně, ale řekla, že přesně tohle chtěla. Abych se přišla představit. Myslela jsem si, že tím je to vyřízené. Ale byl to jen začátek pekla.
O pár týdnů později u mě večer zazvonila policie. Prý si sousedka stěžovala, že jsem jí na dům házela vajíčka. Policisté si prohlédli její dům, žádná vajíčka nenašli a s omluvou odjeli. O měsíc později přijeli znovu. Tentokrát si prý stěžovala, že jsem jí z verandy ukradla nějaké světlo. Znovu se nic nenašlo.
Vrcholem všeho bylo, když na mě zavolala policii uprostřed noci, že pořádám tak hlučný večírek, že nemůže spát. Já jsem přitom ležela v posteli a četla si knížku. Policisté už byli viditelně otrávení. Řekli mi, že jí domluvili a varovali ji, že pokud bude dál plýtvat jejich časem, dostane pokutu za falešná udání.
Poslední kapkou byl incident s jejich psem. Nedávno jsem si všimla, že jejich pes běhá sám po ulici bez obojku. Bála jsem se, aby ho nepřejelo auto. Podařilo se mi ho chytit a odvedla jsem ho k nim domů. Otevřel mi její manžel. Beze slova mi vytrhl vodítko z ruky, vtáhl psa dovnitř a zabouchl mi dveře před nosem. Ani nepoděkoval.
Celou tu scénu viděl jiný soused. Přišel za mnou a řekl mi, jak hrozně se ke mně chovají. Prý o mně po celé ulici roznášejí pomluvy, že jsem divná a problémová. Bylo mi z toho smutno. Já, která jsem si přála jen klid, jsem se stala terčem nenávisti jen proto, že jsem se hned po nastěhování nešla někomu poklonit.
Už si neužívám ani svou zahradu, ani terasu. Pokaždé, když vyjdu ven, mám strach, že mě budou zase sledovat nebo na mě křičet. Můj sen o klidném domově se změnil v noční můru. Neplánuji se stěhovat, neustoupím jim. Ale doufám, že jednoho dne najdu sílu tento dům prodat a najít si místo, kde sousedé nebudou naprostí šílenci.
