Článek
S manželem Pavlem jsme spolu už několik let a máme se opravdu rádi. Náš vztah je pevný a plný lásky. Jako v každém dlouhodobém vztahu ale občas narazíme na drobné neshody, zvláště pokud jde o intimní život. A přesně jedna taková situace se stala včera večer. Teď tu sedím, přemýšlím o tom a říkám si, jestli jsem to nepřehnala a nežádala příliš mnoho.
Včera jsme měli hezký, klidný večer. Pavel se vrátil z práce, kde pracuje na stavbě, a hned šel vyvenčit našeho psa. Já jsem mezitím připravila večeři. Po jídle jsme si sedli k televizi a já jsem měla náladu na trochu něhy. Chtěla jsem ho potěšit a udělat mu radost. Měla jsem v plánu ho uspokojit ústy. Věděla jsem, že to miluje a že by měl obrovskou radost.
Byl v tom ale jeden malý háček. Pavel se sprchoval ráno v šest, než šel do práce. Od té doby uběhlo více než dvanáct hodin. Strávil celý den v práci, kde se určitě zapotil, pak se mnou venčil psa. Samozřejmě, že dodržuje hygienu, ale po celém dni prostě žádný člověk není úplně svěží. A pro mě je u této konkrétní praktiky čistota naprosto zásadní, abych si to mohla také užít a plně se uvolnit.
A tak, když jsme se k sobě začali tulit na gauči, jsem ho jemně pohladila a s úsměvem jsem se ho zeptala: „Miláčku, nezašel by sis prosím dát rychlou sprchu? Mám na tebe chuť.“ Čekala jsem, že pochopí a bez řečí půjde. Místo toho se na mě ale podíval s takovým tím škádlivým, nechápavým výrazem.
„A proč najednou takové podmínky?“ zeptal se s úsměvem. „Vždyť dřív ti to vůbec nevadilo, když jsme se vrátili v noci z hospody a byli jsme rádi, že jsme trefili do postele.“ A měl pravdu. Když nám bylo dvacet a byli jsme zamilovaní a opilí, spoustu věcí jsme neřešili.
Snažila jsem se mu to vysvětlit. „Já vím, ale to bylo dřív. Jsme starší, je to jiné. Je to pro mě prostě mnohem příjemnější, když jsi úplně čistý.“ Snažila jsem se, aby to nevyznělo jako výčitka. Ale on pokračoval v laškování a občasném rýpání, které už mi v minulosti taky řekl.
„Ale prosím tě, vždyť jsem se dneska ani nezapotil,“ namítal jindy. Nebo: „Sprchoval jsem se ráno, to musí stačit.“ Bylo to, jako by nechápal, že to nedělám proto, abych ho kritizovala, ale proto, abych ten zážitek udělala krásnějším pro nás oba. Abych se u toho mohla cítit dobře i já.
Nechci, aby to vyznělo, že je můj muž nějaké špinavé prase. To vůbec ne. Je to čistotný chlap. Ale po celém dni v práci a venčení psa prostě člověk není jako ze škatulky. A já si myslím, že rychlá, dvouminutová sprcha před intimní chvilkou je malé gesto, které ale dokáže udělat obrovský rozdíl. Je to projev úcty a ohleduplnosti vůči tomu druhému.
Nežádám po něm, aby se sprchoval pokaždé. Někdy se sprchuje hned po příchodu z práce a pak to vůbec neřeším. Ale když vím, že je to už mnoho hodin, co byl naposledy v koupelně, připadá mi má prosba naprosto rozumná. Zvlášť když se chystám udělat něco, co má potěšit především jeho.
Jeho reakce mě ale včera večer donutila přemýšlet. Jsem opravdu nerozumná? Chci po něm příliš mnoho? Možná jsem opravdu jen přecitlivělá a dělám z komára velblouda. Ale pak si zase řeknu, že intimita je o vzájemném respektu. A pokud má být nějaká praktika příjemná pro oba, měli by oba udělat maximum pro to, aby se ten druhý cítil dobře.
Nechci mu dávat žádná ultimáta nebo ho do něčeho nutit. To by zničilo celou atmosféru. Ale zároveň se nechci přetvařovat a dělat něco, co mi v tu chvíli není stoprocentně příjemné. Vím, že je to jen malý detail, ale právě na takových detailech stojí a padá spokojený vztah. Doufám, že o tom budeme schopni si ještě v klidu promluvit a že pochopí, že má prosba není útok, ale jen touha po krásnějším a příjemnějším zážitku pro nás oba.
