Článek
Rok jsem neviděla svou rodinu. Bydlím s manželem v Praze, zatímco moje matka a patnáctiletý bratr Petr žijí v malé vesnici v Beskydech. Strašně se mi po nich stýskalo, a tak jsem se rozhodla, že jim udělám radost. Naplánovala jsem pro ně speciální, dvoutýdenní návštěvu. Všechno jsem zaplatila. Jízdenky na vlak, lístky na kulturní akce, večeře v restauracích. Chtěla jsem, aby se cítili milovaní a aby si odpočinuli. A hlavně, těšila jsem se, že si zase budu moct popovídat s bráchou, kterého miluji jako vlastního syna.
Ale od první chvíle, co vystoupili na nádraží, bylo všechno špatně. Místo radosti a vděku jsem v matčině tváři viděla jen chlad a kritiku. Okamžitě začala s jedovatými, pasivně agresivními poznámkami. „Mohla sis najít lepšího manžela,“ prohodila jen tak mezi řečí. Vysmívala se mi, že si sama vařím a uklízím. Ona sama totiž doma nepracuje a žije hlavně z peněz, které jí každý měsíc posílám. Místo poděkování se mi dostalo jen pohrdání.
Peklo ale naplno propuklo o víkendu. Naplánovala jsem pro nás wellness pobyt v Karlových Varech. Chtěla jsem, abychom si odpočinuli. Místo toho se matka pokusila zničit mé manželství. V pátek večer poslala mému muži zprávu, že si s ním potřebuje promluvit o samotě. Můj muž je skvělý chlap. Okamžitě mi tu zprávu ukázal a řekl, že na žádné tajné schůzky přistupovat nebude.
Druhý den ráno to ale matka zkusila znovu. Zatímco jsem byla nahoře v pokoji, odchytila ho samotného u snídaně v hotelové restauraci. Můj muž, který tušil, co přijde, mi okamžitě pod stolem napsal zprávu, protože nechtěl být v té situaci sám. Když jsem sešla dolů, seděli v napjatém tichu.
Manžel se na mou matku podíval a s naprostým klidem řekl: „Cokoliv chcete říct, řekněte to prosím nám oběma.“ A pak mi řekl, o co se snažila. Moje vlastní matka se pokusila mému muži vyprávět staré, osobní věci z mé minulosti. Z doby před více než šesti lety. Snažila se v něm zasít semínko pochybností a nedůvěry.
Co ale nečekala, byla reakce mého muže. „Tohle všechno já dávno vím,“ řekl jí klidně. „Jana přede mnou nemá žádné tajnosti.“ A pak jí položil tu nejlepší možnou otázku. „O co vám přesně jde? Jaký je cíl toho, že se v tom teď snažíte rýpat?“
V tu chvíli se zhroutila. Její plán selhal. Byla odhalena. A tak udělala to, co dělá vždycky, když není po jejím. Rozplakala se a udělala ze sebe tu největší oběť. Zbytek víkendu se zamkla v hotelovém pokoji a odmítala s námi mluvit. Zničila nám celý výlet.
Po návratu do Prahy se její chování ještě zhoršilo. Když viděla, že mého manžela nezmanipuluje, zaměřila svou pozornost na mého bratra. A pomalu, den za dnem, ho začala otravovat a štvát proti mně. Byl to plíživý jed.
Ten chlapec, na kterého jsem se tak těšila, se mi začal vyhýbat. Přestal se mnou mluvit. Když jsem se ho na něco zeptala, jen pokrčil rameny a neodpověděl. Přestal se na mě dívat. Celé dny trávil zavřený v pokoji s matkou. Cítila jsem se, jako by mě vymazali z mého vlastního domova.
Do konce jejich návštěvy zbývají dva dny. A já jsem na dně. Jsem citově naprosto vyčerpaná a zničená. Chtěla jsem jim dát všechno – lásku, pohodlí, respekt. A odcházím s prázdnýma rukama. Zůstalo jen ticho, manipulace a zlomené srdce. Ztratila jsem bratra, kterého jsem tak milovala.
Co má člověk v takové situaci dělat? Jak se má vzpamatovat z toho, když se jeho vlastní matka snaží spálit na popel život, který si tak pracně vybudoval? A proč? Proč by matka dělala něco takového své vlastní dceři? Na tyhle otázky asi nikdy nenajdu odpověď.
