Článek
Před lety můj táta opustil mámu, protože si našel milenku Lauru. Zničil tím naši rodinu. Moji starší bratři s ním od té doby nepromluvili ani slovo. Já jsem ale byla ještě malá, a tak jsem musela dál trávit každý druhý víkend s ním a s jeho novou „rodinou“. S Laurou mají třináctiletou dceru, moji nevlastní sestru Lucku. A právě kvůli ní se nedávno u nás doma strhlo peklo.
Když se táta s mámou rozvedl, jeho rodiče, moji prarodiče, dali jasně najevo, že Lauru, tu ženu, která rozbila manželství jejich syna, nikdy nepřijmou. Řekli, že na žádnou rodinnou oslavu nesmí. Zároveň ale řekli tátovi, že by se moc rádi vídali se svou vnučkou Luckou. Že jim stačí, když ji táta přiveze ukázat sám.
Ale Laura řekla ne. Byla uražená a zřejmě si myslela, že časem prarodiče donutí, aby ji přijali také. A tak raději obětovala vztah své vlastní dcery s prarodiči, než aby ustoupila ze své pýchy. Výsledkem bylo, že Lucka svou babičku a dědu z tátovy strany za celých třináct let skoro nepoznala. A já jsem se musela dívat na to, jak táta jezdí za svými rodiči buď sám, nebo jen se mnou.
Nedávno se celá situace znovu vyhrotila. Prarodiče mi oznámili, že mi dají nějaké peníze do začátku, abych si po škole mohla pořídit vlastní byt. Když se to dozvěděla Laura, začala být neuvěřitelně jedovatá. Bylo na ní vidět, jak moc mi závidí a jak ji štve, že ona a její dcera jsou mimo hru.
Minulý týden jsme seděli u večeře a ona začala s pasivně agresivními poznámkami. Hlasitě si stěžovala, jak je nespravedlivé, že prarodiče financují mé studium a teď i bydlení, zatímco táta musí všechno platit sám. Pak se podívala na svou dceru Lucku a s předstíranou lítostí řekla: „Víš, Lucinko, život není spravedlivý. Někteří členové rodiny jsou prostě malicherní a zlí a ty jsi kvůli nim přišla o babičku a dědu.“
V tu chvíli se ve mně vařila krev. Poslouchat, jak lže vlastní dceři do očí a dělá z mých prarodičů ty špatné, to už bylo na mě moc. Táta jen seděl a mlčel, jako vždycky. A tak jsem se rozhodla, že řeknu pravdu já.
„Víš, Lucko,“ řekla jsem a podívala se na svou nevlastní sestru. „Tvoje máma ti neříká celou pravdu. Jediný člověk v téhle místnosti, kvůli kterému ty neznáš své prarodiče, je ona.“ Laura na mě jen šokovaně zírala.
Otočila jsem se na ni. „Moji prarodiče se s Luckou chtěli vídat odjakživa,“ řekla jsem jí tvrdě. „Ale tvoje sobeckost a pýcha ti nedovolila, aby ji táta vzal na návštěvu sám. Raději jsi svou vlastní dceru připravila o babičku a dědu, než abys překousla, že tebe mezi sebe nechtějí. Tak přestaň lhát a dělat ze sebe oběť.“
U stolu bylo hrobové ticho. Táta na mě jen zíral s nenávistným pohledem. Laura nevěděla, co na to říct. Jen jsem se vrátila ke svému jídlu a dělala jsem, jako by se nic nestalo.
Ještě ten večer mi od Laury přišla zpráva plná urážek. Psala, že jsem jí neměla co říkat před jejím dítětem a že je to její věc, jak si řeší vztahy s rodinou. Neodpověděla jsem jí. Neměla jsem jí co říct.
Druhý den mi ale volal táta. Byl naštvaný. Prý jsem způsobila doma obrovský problém. Lucka si to prý všechno dala dohromady a teď je naštvaná na Lauru, že jí celou dobu lhala a bránila jí ve styku s prarodiči. Táta mi vyčítal, že jsem neměla právo se do toho plést a říkat to před dítětem.
Ale já si myslím, že Lucka měla právo znát pravdu. Možná jsem to neměla říkat takhle drsně a přede všemi. Ale Laura si o to řekla sama. Lhala a manipulovala a myslela si, že jí to projde, protože nikdo jiný pravdu nezná. Ale já ji znám. A už mě nebaví mlčet a přihlížet té jejich falešné hře.
