Článek
Vítejte v mém světě. Jsem ajťák na IČO, je mi přes padesát a živím se tím, že velkým firmám na projektech lepím jejich díry. A v tomhle světě platí jedno pravidlo: všichni tak trochu lžou. Firma lže vám v popisu práce, vy lžete jim v životopise. Je to taková tichá dohoda. Potřebují někoho na tvorbu tabulek v Excelu a procesních map v NĚČEM. Ale protože už se párkrát spálili s technickými typy, co neumí říct dobrý den a nechápou souvislosti, rozhodnou se najmout „seniorního IT projektového manažera“ s dvacetiletou praxí. Dají mu sazbu přes tisíc korun na hodinu a do popisu práce napíšou hromadu nesmyslů, které nikdy nebudu dělat, a mezi nimi jednu jedinou větu: „schopnost dokumentovat síťovou topologii“.
Spoléhají na to, že za ty peníze a práci z domova budu držet pusu a krok a po pár týdnech mi dojde, že moje práce je vlastně hluboko pod moji úroveň. A mají pravdu. Zůstanu kvůli penězům. Jenže moje schopnosti nerostou a v dalším výběrku nemůžu říct, že jsem za 150 tisíc měsíčně celý rok jen kreslil obrázky. Takže lžu. Vymyslím si komplexní projekt, rozpočty, agilní řízení, scrumy… Všechno to umím, jen jsem to na téhle pozici zrovna nedělal.
A takhle to funguje už roky. Jenže letos v dubnu mi skončil kontrakt a já nemohl nic nového najít. Firmy se bojí kontraktorů, co střídají projekty, vypadá to, že jste přelétaví. Tak jsem udělal další úpravu: začal jsem si pohrávat s daty. Trochu jsem natáhl minulé projekty, aby to vypadalo, že jsem všude byl déle a neměl jsem mezi projekty žádné díry. A bingo. Hned druhý den pohovor.
Trik je v tom, že životopis je jen na první dojem. Do oficiální žádosti pro HR už píšu vždycky pravdu. Přesná data, přesné pozice. Popis práce nechávám ten vylepšený, ten si nikdo neověří. Až doteď.
Dostal jsem nabídku do jedné velké banky přes agenturu, se kterou jsem už dřív pracoval. Jeden mladý snaživý rekrutér mi ale lezl na nervy. Volal pětkrát denně, chtěl se mnou dělat cvičný pohovor. Poslal jsem ho do háje, že v padesáti už nepotřebuju trénovat. Asi se urazil, protože od té doby se mnou komunikuje jen jeho šéfová. A já věřím, že se mi rozhodl zavařit.
V pátek odpoledne přišel e-mail z HR oddělení agentury: „Dobrý den, ve vašem životopise uvádíte toto, ale ve vaší žádosti tamto.“ Polil mě pot. Tak je to tady. Nechal jsem to přes víkend uležet a připravil se na to, že o tu nabídku přijdu. To mi dodalo klid. V pondělí jsem odepsal stroze a jednoduše: „Dobrý den, nechal jsem si nedávno životopis přepsat od profesionála a vypadá to, že jsem si nezkontroloval data. Vše v oficiální žádosti je správně a ověřitelné.“ Žádná omluva, žádné vysvětlování. A prošlo to. O pár dní později: „Background check kompletní.“
Jenže minulý pátek další e-mail: „Váš background check byl znovu otevřen.“ Co to sakra je? Ukázalo se, že u dvou starých pozic se jim nedařilo ověření – jedna firma neodpovídala, druhá se mezitím sloučila s jinou. Měl jsem jim poslat výplatní pásky, daňové přiznání nebo jim dát přístup k mým daním přes portál finanční správy. Ta poslední možnost je past! Viděli by totiž úplně všechno, včetně toho, že jsem poslední rok u nich souběžně pracoval ještě pro jinou firmu. Práce byla tak stupidní, že jsem v pohodě stíhal dva plné úvazky najednou. Poslal jsem jim tedy jen naskenované výplatnice a bylo to. Zvítězil jsem. Včera jsem nastoupil. Dva dny kancl, tři dny home office. Akorát prostor na další bokovku.
Pár triků z praxe, jak přežít pohovor:
- Příprava je základ: Pokud o něčem lžete, nastudujte si to. Pusťte si pár videí na YouTube, ať o tom umíte aspoň inteligentně mluvit. Vytiskněte si popis pozice a pište si na něj poznámky a klíčová slova.
- Hrajte jejich hru: Chovejte se, jako byste v té firmě už pracovali a jen přecházeli do jiného týmu. Používejte slova jako „my“, „náš“, „uděláme“. Jména lidí na pohovoru si zapište, troubo.
- Buďte proaktivní: Ptejte se. „Jak vám mohu pomoci? Co přesně ode mě potřebujete, abyste mohli svoji práci dělat lépe?“ Ukažte, že chápete, že vaše práce ovlivňuje ostatní.
- Ptejte se na negativní zkušenosti: „Marku, říkal jste, s čím potřebujete pomoct. Je naopak něco, co byste od člověka na této pozici nechtěl zažít?“ Lidi tohle milují! Začnou vám přesně říkat, čemu se vyvarovat.
- Neznat není ostuda: Nikdo nezná všechno. Když nevíte, přiznejte to, ale hned nabídněte řešení. „Tenhle termín slyším poprvé, ale zní to jako něco, co souvisí s řízením rizik. Moje nejlepší domněnka je, že... Je to tak správně? Pokud ne, rád si to zjistím a vrátím se k vám s odpovědí do konce dne.“ Klíčové není vědět všechno, ale vědět, jak to zjistit.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
