Článek
Tenhle příběh v sobě dusím už dlouho a stále přemýšlím nad tím, proč s tou ženou, mou matkou, stále mluvím. Někdy jsou rodinné vazby spíše prokletím než požehnáním. Všechno začalo před pár měsíci. Šla jsem na večeři se svou matkou a s mým dobrým kamarádem Davidem. Je o něco starší než já, ale ani zdaleka se nepřibližuje věku mé matky. Známe se z práce, je to jeden z těch vzácných, čistě platonických přátel, se kterými si můžete povídat o všem.
Během té večeře jsem si všimla, že se matka chová zvláštně. Byla přehnaně koketní, smála se každému jeho vtipu až příliš hlasitě, neustále se ho dotýkala na paži. Bylo mi z toho trochu trapně, ale přisuzovala jsem to její osamělosti a snaze být „tou cool mámou“. David vypadal, že je mu to také trochu nepříjemné, ale byl zdvořilý. Neřešila jsem to. Byla to obrovská chyba.
O pár týdnů později mi zavolal David. Jeho hlas zněl provinile a trapně. Koktal, nevěděl, jak začít. Pak to ze sebe konečně dostal. Řekl mi, že se po té večeři mé matce ozval, aby jí poděkoval za pozvání, a ona ho pozvala k sobě na skleničku. Řekl, že udělal obrovskou chybu, že byl trochu opilý a že se spolu vyspali.
V tu chvíli jsem necítila nic. Byla jsem v naprostém šoku. Zmohla jsem se jen na tiché „aha“ a zavěsila jsem. Nebyla jsem naštvaná na něj. Byla jsem znechucená jí.
Okamžitě jsem sedla do auta a jela za ní. Potřebovala jsem slyšet vysvětlení. Potřebovala jsem, aby se mi podívala do očí a řekla mi, proč to udělala.
Když jsem jí řekla, co vím, ani se nesnažila zapírat. Na její tváři nebyl ani stín studu nebo lítosti. Jen jakési arogantní pokrčení rameny.
A pak pronesla větu, která mě bude pronásledovat do konce života. „No a co?“ řekla. „Vždyť jsi s ním spala taky!!!“
Zírala jsem na ni, neschopná slova. „Cože?“ vydechla jsem. „Ne! Nikdy! Je to jen kamarád!“
Tehdy se na její tváři konečně objevil výraz překvapení. „Opravdu? Já myslela, že… Vždyť jste si tak blízcí.“
A v tu chvíli mi to došlo v celé své hrůze. Nešlo jen o to, že se vyspala s mým kamarádem. Šlo o to, že si myslela, že spala s mým bývalým milencem, a přišlo jí to naprosto v pořádku a normální.
Ta zvrácenost jejího myšlení mě naprosto paralyzovala. Jaká matka si myslí, že je v pořádku spát s někým, s kým předtím spala její vlastní dcera?
Od té doby o tom často přemýšlím. Ten incident zničil mé přátelství s Davidem, i když vím, že on se cítí provinile. Ale hlavně to zničilo poslední zbytky mého vztahu s matkou.
Je nechutné, že si myslela, že je to naprosto v pořádku a normální.
Ta myšlenka mě pronásleduje a já přemýšlím, proč s tou ženou vůbec ještě mluvím.
Asi proto, že stále naivně doufám, že se jednoho dne probudím a zjistím, že to byl jen zlý sen.
Ale nebyl. Byla to realita.
Realita, ve které moje vlastní matka postrádá jakýkoli morální kompas.
A já nevím, jak s takovou realitou žít.
