Článek
Uběhly téměř tři týdny od chvíle, kdy jsem se tu svěřoval se svým dilematem, a od té doby se toho hodně stalo. Dostal jsem spoustu skvělých rad a chtěl bych vám všem z celého srdce poděkovat.
Jak mnozí z vás navrhovali, promluvil jsem si se svou současnou ženou. Měli jsme dlouhý rozhovor o celé situaci a ujistil jsem ji, že bez ohledu na cokoliv, ona je a vždy bude mou první prioritou. Ujistil jsem ji také, že i když se chci s bývalou ženou rozloučit, nikdy se nebudu chovat jako její manžel. Bude to spíš jako setkání s kamarádkou z dětství. Také jsem jí řekl, že tam nikdy nebudu trávit noc a nebudu s ní sám. Po našem rozhovoru se jí ulevilo a s nápadem, že se znovu uvidím se svou bývalou, byla v pohodě.
Tak jsem si promluvil se svou sestrou, která mi to celé domlouvala, a po dlouhé, vášnivé diskusi o tom, jaká bude moje „role“ při návštěvě, souhlasila s hranicemi, které jsme si se ženou stanovili.
O týden později jsme se sestrou přijeli do našeho starého manželského domu. Bylo to neskutečné, protože i když se mi vrátily emoce z minulých let, necítil jsem žádný smutek, nenávist ani nic negativního. Uviděl jsem svou bývalou, která na nás čekala v obývacím pokoji, a když jsem vešel, rozplakala se. Mnozí z vás mi psali, že to jen hraje, ale i když byla stále silná, bylo téměř okamžitě vidět, že s ní něco není v pořádku. Dopřál jsem jí objetí a pár hodin jsme si povídali, zatímco moje sestra dělala oběd. Ukázal jsem jí fotky svých dětí a vyprávěl jí, jaké jsou. Upřímně, nevěděl jsem, jak budu reagovat, až ji znovu uvidím, ale připadalo mi to jako setkání se starou kamarádkou, kterou jste dlouho neviděli. Nebyla v tom žádná nenávist.
Prošel jsem se po domě a byl v podstatě stejný, jako když jsem před více než deseti lety odešel. Nejsem si úplně jistý, jak se cítím ohledně toho, že naše svatební fotky jsou stále v rámečcích a fotky nás dvou jsou stále po celém domě, ale nebylo na mně, abych k tomu něco říkal.
Všichni tři jsme si dali oběd a celé odpoledne hráli deskové hry. Upřímně, připadalo mi to, jako bychom se vrátili do dětských let, kdy jsme se všichni tři takhle scházeli. Bylo to hezké.
Odjel jsem kolem šesté. Byla smutná, ale chápala to. Když jsem ji objímal na rozloučenou, zašeptala mi „miluju tě“, ale pak dodala, jak je šťastná, že jsem našel štěstí, které mi ona nemohla dát. Ta část mě upřímně zasáhla a bojoval jsem se slzami. Řekl jsem jí, že se brzy zase uvidíme, a ona se zeptala, jestli bych příště mohl přivést i své děti. Řekl jsem, že ano, a odjel jsem vyzvednout večeři pro svou rodinu.
Řekl jsem své ženě všechno, co se stalo, a byla s výsledkem docela spokojená. Myslím, že pomohlo, že jsem domů přinesl její oblíbené jídlo, ale také souhlasila, abych příště vzal děti s sebou.
Celkově to byl skvělý zážitek ji znovu vidět. Mám pocit, že jsem to potřeboval a litoval bych, kdybych to neudělal.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
