Článek
Svět se mi včera rozpadl na tisíc kousků. Zvedla jsem telefon a na druhém konci byl Pavel, manžel mé nejlepší kamarádky Anety. Brečel a křičel, že se pohádali a ona na něj vybalila, že jejich čtyřletá Eliška není jeho. A že se Eliška pravidelně vídá se svým pravým tátou – mým manželem Martinem. Pavel prý prošel její věci a našel důkazy o jejich dlouholetém poměru. Chtěl se se mnou sejít, aby mi je ukázal. Sám, u nich doma.
Část mě si přála, abych ten hovor nikdy nepřijala. Nevěřila jsem mu, tak jsem po něm chtěla, ať mi nejdřív něco pošle. Přišlo rozmazané video, na kterém Aneta souloží s nějakým mužem. Bylo to tmavé, ale jasně sténala Martinovo jméno. Pak přišlo pár zkopírovaných zpráv, ze kterých mi bylo zle. Chtěla bych, abych je nikdy nečetla. Cítila jsem se otupělá, jako by se to dělo někomu jinému.
Když Martin přišel domů, všiml si, že je něco špatně. Ptala se, jestli jsem v pořádku. Jen jsem pokrčila rameny a řekla, že si jdu lehnout. Neměla jsem sílu na konfrontaci. Dneska si kvůli mně vzal home office, protože se bál, že mi není dobře. Kéž by to neudělal. Jeho přítomnost je pro mě teď mučení.
A aby toho nebylo málo, obě jsme těhotné. Já jsem v pátém měsíci, Aneta v sedmém. Pavel tvrdí, že i to druhé dítě je Martinovo. Prý ho bude žalovat o všechny peníze, co do Elišky investoval, a Aneta se chystá Martina udat na alimenty. Pavel mi to prý říká s předstihem, abych si o výživné zažádala dřív než ona. Budou se rozvádět.
Pořád doufám, že mi Pavel napíše, že to byl jenom hloupý vtip. Aneta mi mezitím píše zprávy, jak ji to mrzí. Zatím ji ignoruju, i když bych na ni nejradši ječela.
Nevím, co budu dělat, jestli se rozvedeme. Nedokážu si představit, že bych naše dítě vychovávala sama. Cítím se hloupě, že to sem píšu, ale nemám tušení, co dělat… Mám prostě dělat, že nic nevím?
Nakonec jsem sebrala odvahu a Anetě zavolala. A teď jsem zmatená ještě víc. Přísahala mi, že Martin není ten, s kým měla poměr. Když na ni Pavel udeřil, v panice prý jen vykřikla první jméno, které ho napadlo, a on se toho chytil. Prý se ho tak bála, že se mu to neodvážila vyvrátit. Sbalila sebe i Elišku a je teď u své matky. Důrazně mě varovala, ať za Pavlem v žádném případě nechodím.
Důkazy mi ale neukázala. S Martinem jsem ještě nemluvila. Nevím, jestli jí mám věřit. Nevím vůbec nic.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
