Článek
S Pavlem jsme si prošli vším. Vychovali jsme dvě dnes už dospělé děti, postavili dům, přečkali nemoci i finanční krize. Měla jsem pocit, že náš vztah je jako skála, pevný a stabilní. O to větší šok přišel minulý týden. Manžel nechal na stole odemčený mobil a já, když jsem mu ho podávala, jsem na obrazovce zahlédla tu známou ikonu plamínku. Tinder. Srdce se mi zastavilo.
Celý den jsem nedokázala na nic jiného myslet. Proč to dělá? Chybí mu něco? Jsem pro něj už stará a nezajímavá? Ty otázky mě užíraly. A pak mě napadla šílená věc. Založila jsem si falešný profil. Stáhla jsem z internetu fotky nějaké sympatické čtyřicítky, pojmenovala jsem se „Adéla“ a nastavila si bydliště pár kilometrů od nás.
Cítila jsem se trapně a poníženě, ale ta touha zjistit pravdu byla silnější. A pak jsem ho našla. Jeho profilovka z loňské dovolené, věk 53 let, v popisku nějaká nicneříkající fráze o lásce k přírodě a sportu. Se zatajeným dechem jsem přejela prstem doprava. Shoda. Okamžitě. Bylo mi na zvracení.
Čekala jsem, jestli napíše. A on napsal. Během pár minut mi v aplikaci přistála zpráva: „Ahoj krásko. Pěkný úsměv.“
Od té doby se na tu zprávu dívám a nevím, co dál. Mám v ruce důkaz, že si hledá povyražení jinde, že mi lže. Ale co teď? Jak mu mám říct, že vím, že je na Tinderu, a že jsem ta „Adéla“, které napsal? Jak mám začít rozhovor, u kterého vím, že nejspíš zničí všechno, co jsme dvacet let budovali? Nedokážu na něj ani promluvit, aniž bych nechtěla křičet nebo brečet. Důvěra, kterou jsem k němu měla, je pryč.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
