Článek
Minulý týden se nám porouchalo auto mé ženy Evy. Bylo to staré SUV a oprava by stála víc, než byla jeho hodnota. Bylo tedy jasné, že musíme koupit nové, nebo spíše ojeté. Eva je na mateřské dovolené s našimi dětmi, takže než se vrátí do práce, musíme každou korunu dvakrát obrátit. Sedli jsme si a domluvili jsme se na jasném rozpočtu: na auto máme maximálně půl milionu korun.
Protože jsem měl zrovna v práci shon, řekl jsem Evě, ať se zatím sama podívá na internetu, nebo ať počká na víkend a podíváme se spolu. Aby mohla jezdit s dětmi, půjčil jsem jí na ten týden své auto a já jsem jezdil do práce hromadnou dopravou. Věřil jsem jí, že se bude držet naší dohody a rozpočtu.
O pár dní později, zrovna když jsem měl půl dne volno, mi ale Eva zavolala. Byla celá nadšená a říkala, že musím okamžitě přijet do jednoho autobazaru, že našla dokonalé auto. Už ten tón se mi nelíbil. Když mi řekla adresu, bylo mi jasné, že je zle. Byl to bazar s luxusními, drahými vozy.
Zeptal jsem se jí, jak se tam proboha dostala. A ona mi vysvětlila, že její kamarádka, která sama jezdí v drahém Audi, jí řekla, že přítel té kamarádky tam pracuje jako prodejce a že nám určitě udělá „skvělou cenu“. V tu chvíli jsem věděl, že jedu rovnou do pasti. Bylo mi jasné, že ji zpracovali ještě dřív, než tam vůbec vešla.
Když jsem dorazil na místo, našel jsem Evu, jak stojí vedle usměvavého prodejce a s rozzářenýma očima hladí kapotu obrovského, ojetého Audi Q7. Zeptal jsem se jí, jestli se v něm aspoň projela. Řekla, že ano a že je naprosto úžasné. Pak jsem se otočil na toho „profesionála“.
„Dobře,“ řekl jsem. „Kolik to auto stojí? Se vším všudy, konečná cena.“ Prodejce se začal vykrucovat. „No, právě jsme s vaší paní probírali různé možnosti financování,“ řekl a podíval se na mě. „Jak vysokou máte akontaci?“ V tu chvíli jsem věděl, že je zle.
Otočil jsem se na Evu. „Zlato, dneska žádné auto kupovat nebudeme, jdeme domů,“ řekl jsem klidně. „Ale proč?“ zeptala se zklamaně. „Protože nám tenhle pán není schopný říct rovnou, kolik to auto stojí.“ Prodejce slyšel má slova a okamžitě se začal bránit. „Ale jistě, že jsem, počkejte,“ řekl a odběhl do své kanceláře.
Vrátil se s vytištěným papírem. A na něm stálo to neuvěřitelné číslo. Po započtení všech daní, poplatků a „doplňků“, které jí tam samozřejmě naskládali, byla konečná cena jeden milion a tři sta tisíc korun. Téměř trojnásobek našeho rozpočtu.
„Ne, zlato, tohle není to, na čem jsme se domluvili,“ řekl jsem a podal jsem jí ten papír. Eva na to číslo jen zírala. „Ale… mohl by ses na to auto aspoň podívat, než odejdeme?“ prosila mě. Viděl jsem, jak moc se jí líbí. Ale věděl jsem, že kdybych se na něj šel podívat, byla by to jen další část jeho prodejní taktiky.
„Ne,“ řekl jsem pevně. Prodejce se mě snažil přesvědčit. „Můžeme na té ceně ještě zapracovat,“ říkal a mazal mi med kolem pusy. Ale já jsem ho ignoroval. Vzal jsem Evě z ruky klíčky od mého auta, které držela, chytil ji za ruku a prostě jsem ji odtamtud odvedl.
Večer doma byla atmosféra napjatá. Eva byla zklamaná a říkala, že jsem byl v tom bazaru chladný a že jsem vůbec nebral ohled na to, co chtěla ona. A tak jsem si sedl k počítači a ukázal jsem jí to černé na bílém. Ukázal jsem jí, že splátka za to auto by byla přes dvacet tisíc korun měsíčně. Na pět let.
Vysvětlil jsem jí, že bychom se dostali do obrovských dluhů. Že bychom si nemohli dovolit nic jiného. Že bychom žili z ruky do pusy jen kvůli jednomu autu. A pomalu to začala chápat. Ukázal jsem jí, že prodejní strategie v takových bazarech je přesně o tomhle. Zbláznit jednoho z partnerů do auta a pak ho použít jako páku, aby donutil toho druhého udělat špatné finanční rozhodnutí.
Nakonec jsme našli řešení. Projeli jsme si inzeráty a našli jsme krásnou, zánovní Škodu Kodiaq, která byla přesně v našem rozpočtu. Eva se do ní zamilovala a teď je s ní naprosto spokojená. Náš vztah to nakonec ustál, i když mi Eva občas vyčte, jak jsem byl „zlý“. A její kamarádka? Ta je na mě prý naštvaná, že jsem byl hrubý na jejího přítele. Ale mně je to jedno. To nebyl přítel mé ženy. To byl prodejce aut, který se snažil naši rodinu uvrhnout do dluhů. A já jsem nás jen chránil. A to je moje práce jako manžela a otce.
