Článek
S Terezou jsme spolu skoro tři roky a z devětadevadesáti procent je náš vztah skvělý. Je vtipná, chytrá, máme stejné zájmy. Problém je to jedno procento – její rodina. Pokaždé, když je navštívíme, začnu pochybovat o všem.
Její rodiče jsou typičtí zbohatlíci. Ne že by bylo něco špatného na tom být bohatý. Ale oni jsou penězi a postavením posedlí. Hodnotu všeho, a bohužel i lidí, měří jen podle toho, kolik to stojí. Já pocházím z normální, středostavovské rodiny. Mám dobrou práci, která mě baví, ale rozhodně nejsem milionář. A v jejich očích jsem kvůli tomu nula.
Tenhle víkend jsme jeli na nedělní oběd do jejich vily za Prahou. Vzal jsem svou novou Škodu Octavii, na kterou jsem si poctivě našetřil. Jakmile jsme zastavili na příjezdové cestě, vyběhla z domu její matka. Ani nepozdravila. Její první slova byla: „Marku, okamžitě s tím jeďte za dům, ať to proboha nevidí sousedi.“
Byla naštvaná, že jsme nepřijeli Tereziným Land Roverem, který od nich dostala k narozeninám. Jenže Tereza nerada řídí na delší vzdálenosti a já na to auto nesmím ani sáhnout. To mi její rodiče zakázali.
Terezin otec se mnou nikdy nepromluvil přímo. Když jsem se mu představoval poprvé, ani se na mě nepodíval. Otočil se na Terezu a zeptal se: „A co jako dělá?“ Tentokrát to nebylo jiné. Pozdravil jsem ho a on mi věnoval jen letmý, lhostejný pohled.
Abych ilustroval, jak to u nich chodí, loni jsem udělal tu chybu, že jsem jim jako dárek přivezl lahev vína. Byla to Pálava za šest set korun, kterou mi doporučili ve vinotéce. Pro mě to byly velké peníze. Její matka mi řekla, ať to položím do kuchyně. Samozřejmě ji neotevřeli. Později se Tereza přiznala, že ji darovali své ukrajinské uklízečce, protože to prý byl „nějaký patok z Tesca“.
Pokaždé, když od nich odjíždím, cítím se ponížený a znechucený. S Terezou jsme se několikrát bavili o svatbě, ale já si to nedokážu představit. Vím, že pro její rodiče nebudu nikdy dost dobrý. Že mě nikdy nepřijmou.
Tereza se mě před nimi přestala zastávat. Většinou jejich jedovaté poznámky prostě ignoruje, ale vidím, že ji to taky trápí. Problém je, že jí platí velkou část jejího životního stylu – drahý byt v Praze, auto, dovolené. Myslím, že se bojí, že by jí utáhli kohoutky, kdyby se jim postavila. Už jí tím v minulosti vyhrožovali.
Říká mi, že jí je jedno, co si rodiče myslí. Ale já si tím nejsem jistý. Neustále se snaží jejich chování zlehčovat. A já se začínám ptát sám sebe, jestli neztrácím čas. Může vztah fungovat, když vás partnerka není ochotná bránit před vlastní rodinou?
Miluju ji. Ale nemůžu ze sebe do nekonečna nechat dělat rohožku. A mám pocit, že pokud se Tereza nerozhodne, na čí straně vlastně stojí, náš vztah je odsouzen k zániku.
Máte zkušenosti s tím, že vás partnerova rodina nepřijala kvůli sociálním nebo finančním rozdílům? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
