Článek
Abychom si rozuměli, svou přítelkyni Veroniku miluju. Právě proto jsem pro ni v minulosti udělal věci, na které nejsem pyšný. Neustále mě obviňovala, že nevidím „varovné signály“ u jiných žen. U mých kamarádek, kolegyň z práce, známých.
Došlo to tak daleko, že i moje přítomnost v jedné místnosti s některou z těchto žen pro ni byla problém. Výsledek? Přestal jsem chodit na firemní večírky. Přerušil jsem kontakt s celou partou přátel, protože její součástí byla holka, na kterou Veronika žárlila. Stálo mě to bezesné noci, ale říkal jsem si, že to za ten klid stojí.
A pak se na scéně objevil on.
Veroničina kamarádka ji seznámila s nějakým klukem a ona si s ním okamžitě „sedla“. Až tak, že s ním byla schopná provolat celou noc, až do šesti do rána. Ležel jsem v posteli, poslouchal útržky jejího rozhovoru a vařila se ve mně krev. Vyptával se jí na její vztahy, na sexuální minulost, na její touhy. A ona mu ochotně odpovídala. Vyprávěla mu příběhy, které jsem já sám nikdy neslyšel.
Když jsem se jí na to druhý den zeptal a opatrně zmínil situace, do kterých mě v minulosti dostala ona, okamžitě zaútočila. Prý jsem kontrolující a dominantní. Že ji děsím. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou.
Pár dní jsme se hádali. Nakonec jsme došli k jakémusi kompromisu: slíbila, že pokud ten kluk překročí nějakou hranici, ukončí s ním přátelství.
Ale kde je ta hranice? Už si od ní nechal popsat, jak vypadá. Už si nechal vyprávět o jejích bývalých. Už si s ní povídal o sexu. Už s ní mluvil do rozbřesku. Kde je sakra ta hranice?!
Řekl jsem jí, že mě její přátelství s tímhle člověkem ničí. Ujistila mě, že se nemám čeho bát.
A pak jsem udělal něco, co jsem si slíbil, že nikdy neudělám. Podíval jsem se jí do mobilu.
Přál bych si, abych to neudělal. Ale zároveň jsem rád. Jsem rád, že teď na vlastní oči vidím, jak mi celou dobu drze lhala do očí.
Jejich zprávy na WhatsAppu byly desetkrát horší než ty telefonáty. Otevřeně spolu flirtovali. A její kamarádka, která je seznámila, ji v tom ještě povzbuzovala a radila jí, jak si udržet vztah v tajnosti před svým přítelem.
Ale to nejhorší teprve přišlo.
Četl jsem zprávy, kde si Veronika stěžuje tomu klukovi na mě. Na to, jak jsem „nejistý“. A dovolila mu, aby se do mě navážel a psal, že jen vytvářím problémy. A hned v další zprávě se jí ten kluk zeptal, jestli by s ním chodila, kdyby mohla.
Její odpověď byla jediné slovo.
„Ano.“
Už nejsem naštvaný. Cítím jen chlad. To pokrytectví je tak dokonalé, tak absolutní, až je to svým způsobem fascinující.
Vím, co musím udělat. Jen potřebuju poslední ujištění. Poslední potvrzení, že nejsem blázen já. Že nepřeháním.
Stali jste se ve vztahu obětí dvojího metru a pokrytectví, které vás ničilo? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je potřeba si potvrdit, že chyba není ve vás.
