Článek
Když jsem si bral Evu, myslel jsem si, že jsem našel všechno, co jsem v životě hledal. Byli jsme mladí, zamilovaní a měli jsme před sebou celý život. Miloval jsem ji, když byla štíhlá, a miloval jsem ji o to víc, když po narození našeho syna přibrala. Pořád pro mě byla ta nejkrásnější žena na světě a neustále jsem jí to opakoval. Ale ona mi nevěřila.
Po porodu se nedokázala smířit se svým novým tělem. Nenáviděla se za každé kilo navíc a všechny mé komplimenty brala jako lež nebo jako soucit. Trápila se, a já jsem se trápil s ní. Sledovat, jak se žena, kterou milujete, utápí v pocitech ošklivosti, je strašné. Postupem let přibrala ještě víc a její sebevědomí kleslo na bod mrazu. A právě tehdy udělala tu nejhorší možnou věc.
Podvedla mě. Když jsem na to přišel, zhroutil se mi svět. Její vysvětlení bylo stejně smutné jako její pohled do zrcadla. Řekla mi, že se cítila tak ošklivá a neatraktivní, že si potřebovala dokázat, že ji ještě může chtít nějaký muž. Někdo, kdo ji „nemusí milovat“ jen proto, že spolu mají dítě. Nechápala, že já ji nemiluji, protože „musím“, ale protože je to ona.
I přes tu obrovskou bolest jsem se rozhodl, že náš rozvod proběhne v klidu. Nechtěl jsem žádné ošklivé hádky a scény, hlavně kvůli našemu synovi. Chtěl jsem, abychom se rozešli jako dva dospělí lidé. Ale její rodiče, a zvláště moje tchyně, měli úplně jiné plány.
Okamžitě si totiž vytvořili svou vlastní verzi příběhu. V jejich očích jsem byl já ten největší padouch na světě. Povrchní sobec, který opouští svou ženu, protože po porodu přibrala. Začali mi dělat ze života peklo. Tchyně mi neustále volala a nadávala mi. Psala mi zprávy plné urážek.
Snažil jsem se to ignorovat. Nechtěl jsem jim říkat pravdu. Nechtěl jsem Evě ublížit ještě víc tím, že bych všem vyprávěl o její nevěře. Chtěl jsem ji chránit. A tak jsem mlčel a snášel jejich urážky. Ale minulý týden pohár mé trpělivosti přetekl.
Znovu mě konfrontovali. Přišli k mému bytu a tchyně na mě spustila další proud výčitek. Znovu mluvila o tom, jak jsem nevděčný a jak jsem zahodil jejich dceru jako kus hadru jen kvůli její postavě. A já už jsem to prostě nevydržel.
„Vůbec nechápete, o co tady jde!“ křikl jsem na ni. „Přestaňte ze mě dělat netvora!“ Tchyně se na mě jen pohrdavě podívala. „Ale my to chápeme moc dobře. Jsi jen povrchní blbec.“
A v tu chvíli to ze mě vyletělo. „Neopouštím ji, protože je silnější!“ zařval jsem. „Opouštím ji, protože mě podvedla! Byla mi nevěrná!“ V obličejích obou rodičů se objevil výraz naprostého šoku. Zůstali na mě jen zírat s otevřenou pusou.
Využil jsem jejich ticha a řekl jim všechno. Řekl jsem jim, jak se Eva cítila, i proč to udělala. Pak jsem se otočil, vešel do bytu a zavřel jsem za sebou dveře. Cítil jsem se hrozně, ale zároveň i trochu uvolněně. Konečně znali pravdu.
Netušil jsem ale, co tím způsobím. Můj klid netrval dlouho. O pár hodin později mi volala Eva, celá uplakaná. Její rodiče jí prý udělali strašlivou scénu. Křičeli na ni, vyčítali jí, jakou ostudu jim udělala. Jejich hněv se zkrátka jen přesunul z mé hlavy na tu její. A to jsem nikdy nechtěl.
Teď je Eva na dně a její rodiče ji nenávidí. A já si připadám jako ten nejhorší člověk na světě. Chtěl jsem se jen bránit proti jejich nespravedlivým obviněním. Chtěl jsem jen, aby mi dali pokoj. Místo toho jsem ale rozpoutal novou rodinnou válku a ublížil ženě, kterou i přes všechno stále miluji.
Možná jsem měl prostě dál mlčet. Možná jsem měl dál snášet jejich urážky a být ten „zlý“. Ale já už jsem nemohl. Jsem z toho zmatený a nevím, co bylo správně. Vím jen to, že v tomhle nešťastném příběhu nakonec nejsou žádní vítězové, jen poražení.
