Článek
Když jsem si před čtyřmi lety bral Jitku, věděl jsem, že to bude náročné. Oba jsme byli vdovci a dohromady jsme dávali velkou, patchworkovou rodinu. Já jsem měl dvě děti v pubertě, Jitka měla šestnáctiletou dceru Kláru a dvě menší děti. Ale miloval jsem ji a věřil jsem, že to společně zvládneme. Věřil jsem, že dokážeme vytvořit domov pro všech pět dětí. Netušil jsem, že právě její nejstarší dcera se stane důvodem, proč se naše manželství rozpadne.
Problémy s Klárou tu byly od začátku. Byla to problémová holka, která měla neustále nějaké potíže. Brzy po našem sestěhování se v domě začaly ztrácet peníze. Nikdy jsme neměli přímý důkaz, ale vždycky to bylo v době, kdy byla Klára doma. Její bývalý přítel nám také říkal, že si jeho dcera stěžuje, že jí Klára krade věci. Jitka to ale vždycky omlouvala a odmítala tomu věřit.
Asi po roce se Klářin otec rozhodl odstěhovat na druhý konec republiky a požádal soud, aby mohl vzít Kláru s sebou. Jitka proti tomu bojovala, ale Klára sama řekla, že chce jít s tátou. A tak se odstěhovala. Upřímně řečeno, u nás doma nastal klid. Hádky přestaly, nic se neztrácelo a my jsme konečně mohli fungovat jako normální rodina.
Klára k nám ale jezdila na návštěvy. A s každou její návštěvou se něco ztratilo. Byly to drobnosti, které člověk nepostřehl hned. Sluchátka mého syna, drahá propiska mé dcery. Ale poslední kapkou bylo, když mému synovi ukradla části z jeho herní konzole Nintendo Switch. Chybějící díly se shodou okolností hodily k opravě její vlastní, rozbité konzole, kterou měla u táty.
Tehdy jsem řekl Jitce, že už toho mám dost. Že musíme něco udělat, protože nechci, aby moje děti žily ve strachu, že je někdo v jejich vlastním domě okrádá. Řekl jsem jí, že mou povinností jako otce je chránit především je. Právě když jsme to řešili, stalo se něco nečekaného. Klára, která u nás byla zrovna na letní návštěvě, přišla s tím, že by se k nám chtěla natrvalo vrátit.
Jitčina tvář se rozzářila. Bez jediného zaváhání, bez toho, aby se se mnou poradila, okamžitě souhlasila. „To je skvělé, zlatíčko! Samozřejmě, že se můžeš vrátit!“ jásala. Mně se ale v tu chvíli zhroutil svět. Věděl jsem, co to znamená. Návrat hádek, napětí a krádeží.
Když jsme večer osaměli, řekl jsem Jitce na rovinu svůj názor. „Jestli se Klára nastěhuje zpátky, já a moje děti se stěhujeme pryč,“ řekl jsem jí. Byl jsem klidný, ale naprosto rozhodnutý. „Chápu, že je to tvoje dcera a že jí chceš pomoct. Ale já mám zodpovědnost za své děti. A nebudu je nutit žít s někým, kdo jim krade věci a dělá ze života peklo.“
Jitka se naštvala. „Ale my bychom to zvládli!“ křičela. „Teď, když bude tady, ji můžeme srovnat! Máš stejnou povinnost ke všem pěti dětem! Měl bys mi pomoct ji napravit, místo abys utíkal!“ Ale já jsem věděl, že Kláru nikdo nenapraví, dokud nebude chtít sama. A nechtěl jsem obětovat klid svých dětí pro marný pokus o její záchranu.
Požádala mě, abych si o tom promluvil aspoň se svými dětmi. Věděli jsme ale oba, jaká bude jejich odpověď. Můj syn mi po krádeži Nintenda řekl, že už Kláru nechce nikdy vidět. Jitka plakala. Říkala, že její dvě mladší děti mě ztratí, že jsem pro ně druhý táta.
To mě bolelo nejvíc. Ty dvě menší děti jsem si zamiloval a představa, že je opustím, byla nesnesitelná. Ale co jsem měl dělat? Musel jsem si vybrat. A já jsem si vybral své vlastní děti. To je povinnost každého otce.
O týden později jsem si sbalil věci a i s dětmi jsme se odstěhovali. Jejich úleva byla obrovská a pro mě to bylo jen potvrzení, že jsem se rozhodl správně. O pár týdnů později jsem podal žádost o rozvod.
Jitka se mě od té doby několikrát pokusila přesvědčit, abych se vrátil. Tvrdí, že jsme se ani nepokusili to vyřešit. Ale já vím, že nebylo co řešit. Moje podmínka byla jasná a ona ji odmítla přijmout.
Nejhorší jsou její výčitky. Píše mi, jak trpí její dvě mladší děti. Že je opustil už druhý táta a že jsem dal přednost svým vlastním dětem před nimi. A i když mě to bolí, vím, že jsem neměl na výběr. Moje děti jsou pro mě na prvním místě. A já je nenechám žít v toxickém prostředí plném lží a krádeží. I kdybych kvůli tomu měl být ten nejhorší člověk na světě.
