Článek
Bydlím už několik let v malé chatové osadě u rybníka. Mám tu svůj klid, malou zahrádku a se sousedy jsem vždycky vycházel po dobrém. Nikdy žádné velké hádky, jen občasné pozdravy přes plot. Proto mě tak šokovalo, co se začalo dít, když se můj soused odvedle rozhodl prodat svou chatu. Z normálního chlápka se najednou stal chamtivý a bezohledný lhář, který se snaží prodat kus mého vlastního pozemku.
Všechno začalo asi před měsícem, když na jeho plotě přibyla cedule „NA PRODEJ“. Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost. Je to jeho věc. Ale o pár dní později jsem se vrátil z práce a něco bylo jinak. Část mého trávníku, obrovský kus o délce snad patnácti metrů, byla čerstvě posekaná. Přesně v linii s jeho zahradou. Vypadalo to, jako by jeho pozemek najednou sahal hluboko do mého.
Myslel jsem si, že je to jen nějaký omyl. Zašel jsem za ním a slušně jsem se ho zeptal, co to má znamenat. Jen něco zamručel, že se mu prý „svezla sekačka“ a že si na to dá příště pozor. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale nechtěl jsem dělat dusno. Jen jsem ho znovu upozornil, kudy vede hranice našeho pozemku, a myslel jsem, že je věc vyřízená.
Samozřejmě, že nebyla. O týden později jsem se vrátil z víkendu na Moravě. A co nevidím – můj trávník byl zase posekaný. Přesně ten samý patnáctimetrový pruh. Bylo mi jasné, že to dělá schválně. Čeká, až nebudu doma, a pak si prostě ukrojí kus mé zahrady, aby ta jeho vypadala větší a prostornější.
Znovu jsem za ním zašel, tentokrát už pořádně naštvaný. Zase jen lhal a vymlouval se. Bylo to jako mluvit do zdi. Začínal jsem být zoufalý. Ale to nejhorší mě teprve čekalo. Z čiré zvědavosti jsem si našel na internetu inzerát na prodej jeho chaty. A když jsem uviděl fotky, málem mě trefil šlak.
Realitní makléř nafotil jeho chatu tak, že celý ten patnáctimetrový pruh mého pozemku vypadal jako součást jeho zahrady. V popisku se chlubil „prostornou a slunnou zahradou“, která byla ve skutečnosti z poloviny moje! Byl jsem v šoku. To už nebyla jen sousedská drzost. To byl pokus o podvod.
A to nebylo všechno. V inzerátu se také psalo, že chata má „přístup k rybníku“ a „možnost postavit si vlastní molo“. To byla další nehorázná lež. Jeho chata je totiž přes cestu od pozemků, které mají přístup k vodě. On sám se k rybníku nikdy legálně nedostal. Snažil se prodat něco, co vůbec neexistuje, jen aby nalákal hloupé kupce.
V tu chvíli mi došla trpělivost. Bylo mi jasné, že domluva nikam nevede. Že musím začít jednat. Hned druhý den jsem si vzal v práci volno a zajel na katastrální úřad. Nechal jsem si udělat oficiální kopii katastrální mapy, kde jsou naše pozemky jasně a zřetelně vyznačené. S tím papírem v ruce jsem měl konečně důkaz.
Zavolal jsem tomu realitnímu makléři. Nejdřív se mě snažil odbýt, ale když jsem mu řekl, že mám v ruce výpis z katastru a že fotky v jeho inzerátu jsou podvod, znejistěl. Řekl jsem mu, že pokud ty fotky a lživé informace o přístupu k vodě okamžitě nestáhne, podám na něj stížnost na realitní komoru a budu zvažovat i trestní oznámení.
Zároveň jsem si objednal geodeta, aby mi na pozemku znovu a viditelně vyznačil hranice. Rozhodl jsem se, že podél celé hranice natluču dřevěné kůly a natáhnu provázek, aby každý, kdo se přijde na chatu podívat, jasně viděl, kde končí jeho pozemek a začíná můj. Nenechám se okrást.
Je mi z toho smutno. Nechápu, jak může být někdo tak chamtivý a bezohledný. Léta jsme žili vedle sebe v klidu. Ale jakmile ucítil peníze, zapomněl na veškerou slušnost a pokusil se mě okrást. A ještě do toho zatáhl realitní kancelář a snaží se podvést budoucí kupce.
Teď čekám, co se bude dít. Makléř mi slíbil, že inzerát opraví, ale zatím se nic nestalo. Geodet přijde příští týden. A já se připravuji na sousedskou válku. Ale vím, že jsem v právu. Ten kus země je můj, pracoval jsem na něj a starám se o něj. A nedovolím, aby mi ho někdo ukradl jen proto, aby si za prodej své chaty namastil kapsu o pár tisíc víc.
