Článek
S manželkou Alenou jsme spolu dlouho. Máme tři děti, dům v Pardubicích, psa a život, který jsem považoval za šťastný a stabilní. Alena vždycky věděla, že jsem ve dvaceti daroval spermie. Četl jsem tehdy v novinách, jaký je u nás nedostatek dárců, a přišlo mi to jako správná věc. Nikdy jsem to před ní netajil, a ona vždycky tvrdila, že je s tím v pohodě.
Lhala.
Včera mi zazvonil telefon. Na druhém konci se ozval nejistý, rozechvělý hlas mladé dívky. Omlouvala se, že volá, že nechce obtěžovat, ale že se mnou „prostě musela mluvit osobně“. Absolutně jsem netušil, o co jde.
A pak to řekla. Jmenuje se Aneta, právě jí bylo osmnáct, a našla mě přes mezinárodní databázi DNA. Jsem její biologický otec.
A pak mi řekla něco, co mi zlomilo srdce.
Tohle byl její druhý pokus. Volala už minulý týden. Zvedla to moje žena. A Alena, moje Alena, matka mých dětí, jí do telefonu ledovým hlasem řekla, že s ní nechci mít nic společného. Že ji žádám, aby už nikdy nevolala na tohle číslo. A zavěsila.
Představil jsem si tu chudinku holku. Týden žila v tom, že ji její otec, kterého konečně našla, takhle surově a bezcitně odmítl. Týden sbírala odvahu, aby to zkusila znovu. Díky bohu, že to udělala. A díky bohu, že jsem ten telefon zvedl já.
Snažil jsem se na telefonu zachovat klid. Ujistil jsem ji, že nic z toho není pravda. Že jsem o jejím prvním hovoru vůbec nevěděl. Domluvili jsme se, že se sejdeme. Byl jsem v šoku, dojatý a zároveň plný vzteku, který ve mně vřel jako sopka.
Když se Alena večer vrátila z práce, vybuchl jsem.
Já, člověk, který snad nikdy v životě na nikoho nekřičel, jsem řval tak, že se musely třást zdi. Nedokázal jsem to ovládnout. Ta představa, že žena, kterou miluju, dokáže být tak neuvěřitelně krutá k nevinnému dítěti… k mému dítěti… to mě naprosto zničilo.
Jak mohla? Jak mohla s klidným svědomím způsobit tolik bolesti mladé holce, která jen chtěla znát svůj původ? Jak se mi mohla celou dobu dívat do očí a předstírat, že je se vším v pohodě?
Celý náš vztah, celá naše rodina, všechno je najednou postavené na lži.
Am I wrong to feel this angry? Přeháním to? Mám se snažit pochopit, že chtěla jen „chránit naši rodinu“? Ale chránit před čím? Před osmnáctiletou dívkou, která jen chtěla pozdravit svého otce?
Vůbec nevím, co mám dělat. Jsem naprosto zmatený a zrazený. Ta žena, se kterou spím v jedné posteli, je pro mě najednou cizí člověk se srdcem z ledu.
Otřásla vaším vztahem lež nebo zrada, kterou nedokážete pochopit ani odpustit? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy pomůže vidět, že nejste jediní, kdo čelí nepochopitelnému.
