Článek
Před pár lety jsem pracoval v jednom mekáči a měl jsem na starosti ranní směny. Otevírali jsme v šest, takže já musel být v práci už v pět, abych všechno připravil. Každé ráno jsem z domu odjížděl přesně ve 4:45. Vedení bylo naštěstí v pohodě, takže když člověk přišel o pár minut později, nic se nedělo.
Jednoho rána ale vyjdu ven a vidím, že mi výjezd zablokoval vůz městské policie. Nějaký strážník si zrovna někoho vytáhl na silniční kontrolu a stoupl si tak chytře, že jsem neměl šanci projet. Už se mi to párkrát stalo, ale vždycky stačilo policistu slušně poprosit, aby popojel o metr dopředu, a bylo to v pohodě.
Tenhle byl ale z jiného těsta. Důležitý jak záchodové prkýnko na plese. Vztekle na mě houkl, že budu muset počkat, až skončí. Bezva. V klidu jsem si vytáhl telefon, vyfotil jeho auto blokující můj výjezd, poslal fotku šéfovi a vysvětlil mu, proč přijdu pozdě.
Čekal jsem neskutečných čtyřicet minut. Když konečně odjel, skočil jsem do auta a hnal se do práce. Dorazil jsem v 5:45, patnáct minut před otevřením. Běžně mi příprava zabrala skoro hodinu, teď jsem to musel stlačit do čtvrt hodiny. V tom shonu jsem málem zapomněl zapnout kávovar.
Přesně v šest hodin se otevřely dveře a dovnitř nakráčela první skupinka zákazníků. Byla to parta místních měšťáků, evidentně po noční, v čele s jejich velitelem. A aby té ironie nebylo málo, byl mezi nimi i ten hrdina, co mi zablokoval výjezd.
Velitel si objednal kafe pro všechny. S upřímnou lítostí v hlase jsem mu oznámil, že na kávu si budou muset tak pět minut počkat. „Jakto?“ zeptal se. Vytáhl jsem telefon. „Protože jsem kvůli jednomu z vašich kolegů přišel strašně pozdě do práce. Tady mi čtyřicet minut blokoval výjezd z domu,“ vysvětlil jsem a ukázal mu fotku.
To, co následovalo, byla slast pro uši. Velitel se otočil na toho strážníka a seřval ho na tři doby přede všemi jeho kolegy. Zakončil to památnou větou: „Jestli kvůli tobě ještě jednou nebudu mít v šest ráno svý kafe, tak si mě nepřej! Jedině že by šlo o život, rozumíš?!“
Od toho dne mi už nikdo výjezd nezablokoval. A pan velitel měl svou kávu vždycky v šest nula nula, bez jakéhokoliv zdržení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
