Článek
Sára a já jsme nejlepší kamarádky od dětství. Vždycky jsem věděla, že nejsem ta hezčí z nás dvou. Pamatuju si, jak se na základce z ošklivého káčátka proměnila v nádhernou labuť. Kluci se o ni mohli přetrhnout, učitelé jí odpouštěli zapomenuté úkoly, a ona si toho snad ani nevšimla. Dřív jsem strašně žárlila, ale promluvily jsme si o tom, našla jsem si skvělého kluka, který mi dává pocit, že jsem krásná, a myslela jsem, že už to mám v sobě vyřešené.
Před časem jsme si založily YouTube kanál. Máme skoro deset tisíc odběratelů a nedávno to začalo. Komentáře o tom, jaká to musí být hrůza, být v naší dvojici „ta ošklivá“. Někteří píšou moje jméno, jiní jen popisují moje rysy, takže je jasné, o kom mluví. Pár lidí mi dokonce psalo do soukromých zpráv a doporučovalo mi plastickou operaci.
Bolí to. Strašně to bolí a ničí to můj vztah se Sárou. Vím, že je hezčí, ale dokud mi to nezačali cizí lidi cpát pod nos každý den, už to nebyl problém. Teď je to jiné. Neustálé srovnávání je k zbláznění.
Sára navrhla, abychom si obě daly Instagramy jako soukromé a založily společný veřejný, abychom mohly ty nenávistné zprávy lépe kontrolovat. Ale já se bojím, že to jen vyvolá další otázky. Nechci nikomu vysvětlovat, jak moc mě to zraňuje a že to ničí naše přátelství. Dokonce řekla, že pokud to bude moc zlé, s kanálem prostě skončíme, protože jí to za to nestojí, abychom se kvůli YouTube rozhádaly.
Ona za to nemůže, nikdy mi nedala pocítit, že bych byla ošklivá. Vždycky to byli ti druzí. Je to ten nejlaskavější člověk, kterého znám, a o to víc mě to štve, protože vím, že je z toho stejně nešťastná jako já.
Nakonec nám jeden fanoušek poradil program, přes který se dá vystopovat zdroj komentářů. A přišli jsme na to. Všechny ty nenávistné zprávy nebyly od náhodných diváků. Pocházely z jednoho diskuzního fóra pro takzvané „incely“ – zahořklé kluky, co nenávidí ženy. Vadilo jim, že já mám přítele a Sára ne. Byla to organizovaná šikana od ubohých, smutných existencí. Objednala jsem se k psycholožce a budu v terapii pokračovat. Ale ten pocit ponížení a bolesti ve mně asi ještě chvíli zůstane.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
