Článek
V prosinci se máme s Nikolou brát. Jsme spolu dva roky a od léta jsme měli takové menší, divné období, ale měl jsem pocit, že je všechno v pohodě, jen jsme prostě nebyli úplně na stejné vlně. To se občas stává a vždycky jsme se z toho nějak dostali.
S její sestrou, dvojčetem Petrou, mám skvělý vztah. Znal jsem ji dřív, než mě vůbec s Nikolou seznámila, je to jedna z mých nejlepších kamarádek a kromě našich a Nikoly mě zná asi nejlíp. I ony dvě spolu mají super vztah, žádná zášť, žádné hádky, prostě sesterská láska. Aspoň jsem si to myslel.
V sobotu mi od Petry přišla smršť zpráv. Psala, ať si Nikolu neberu. Že mě nemiluje tak, jak by měla, a že kdybychom se vzali, skončili bychom v manželství bez lásky a bez sexu. Nevěřil jsem jí. A pak mi poslala screenshoty zpráv mezi ní a Nikolou. Kéž bych je nikdy nečetl. Psala tam, že nejsem láska jejího života, že nejsem její spřízněná duše. Že jsem prostě jen „dobrá volba“, co by byl skvělý živitel a táta pro její děti. Že jsem „hodnej kluk, za kterého by byla každá šťastná, ale pro ni prostě nejsem ten pravý.“
Zeptal jsem se Petry, proč mi to všechno říká. Odpověděla, že je moje nejlepší kamarádka a že mě miluje. Že mě chtěla odjakživa, ale nemohla se postavit mezi mě a sestru. Že by mě milovala tak, jak má manželka milovat manžela, že si představuje, jaké by to s námi bylo v posteli a že ji naprosto poblázňuju. Poprosila mě, ať opustím Nikolu a jdu za ní.
Jsem totálně zmatený. Nevím, co mám dělat. Mám pocit, jako by se mi život obrátil vzhůru nohama. Absolutně netuším, jak z tohohle ven.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
