Článek
Jsme spolu skoro čtyři roky, z toho rok zasnoubení. Abych byl upřímný, už v minulosti byly problémy. Těsně předtím, než jsem ji požádal o ruku, měla takový emocionální románek s kolegou z práce. Dozvěděl jsem se to jen náhodou, protože mi napsal přítel jedné její kamarádky, že slyšel jejich partu, jak to probírají. Konfrontoval jsem ji, pohádali jsme se, ale nakonec jsme se dohodli, že to necháme být. I když, upřímně, ještě pořád jsem se přes to úplně nepřenesl a trochu to změnilo můj pohled na ni. Ale chlapsky jsem se k tomu postavil, posunul se dál a požádal ji o ruku, jak jsem měl v plánu.
Teď k tomu, co se děje. V listopadu se máme brát v zahraničí, poletí s námi i rodina. Ale už loni v říjnu se začala chovat divně. Byla odtažitá, duchem nepřítomná. Dokonce jsme spolu přestali spát, což bylo hodně zvláštní. Přisuzoval jsem to stresu z plánování svatby a z toho, že jsme se zrovna přestěhovali. O Vánocích to ale vygradovalo. Znovu jsem ji konfrontoval. Omlouvala se, že je jen ve stresu. Snažil jsem se být chápavý a pomoct jí.
Jenže to pokračovalo v takových vlnách další dva měsíce, až do včerejška. Přišel jsem domů z práce a ona, že si chce promluvit. Cítil jsem ve vzduchu průšvih. Sedli jsme si a spustila. Prý četla nějaké věci a nemá pochybnosti o svatbě, ale o „povaze“ našeho vztahu. To už jsem začínal být nervózní a chtěl jsem, aby sakra řekla, co tím myslí.
V podstatě z ní vylezlo, že jí pár kamarádek vnuklo myšlenku „otevřeného vztahu“. Ony prý normálně zůstávají se svými partnery, ale když jdou na dámskou jízdu a mají na někoho chuť, tak si prostě dají sex na jednu noc. Udělalo se mi z té představy špatně. Řekl jsem jí to a ona mě prosila, ať ji nechám domluvit. Vytáhla nějaký článek z blogu od bloggerky, co má manžela a k tomu přítele, se kterým žije… V půlce jsem jí řekl, že těch nesmyslů mám dost. Nemyslím si, že bych byl staromódní, ale aby moje žena nebo snoubenka spala s jinými chlapy, to prostě v mém světě nikdy v módě nebude.
Pohádali jsme se. Nakonec mě prosila, ať tomu dám šanci, že nic není definitivní. Řekl jsem, že si potřebuju vyčistit hlavu, a že strávím víkend u kamaráda. Pak už to šlo rychle, bez řečí jsem odešel. Píšu to teď na jeho notebooku a jsem na tom psychicky fakt blbě. Vážně zvažuju, že to celé zruším. Vztah i svatbu. Jestli jste někdo byl v podobné situaci, ocenil bych jakoukoliv radu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
