Článek
Na rovinu, vím, že to, co jsem udělala, nebylo zrovna podle příručky slušného chování. Ale nelituju absolutně ničeho. Spánek je pro mě svatý a po čtyřech měsících probdělých nocí mi prostě došla trpělivost.
Moje sousedka z bytu nade mnou si totiž našla milence. Normálně by mi to bylo úplně fuk, ať si každý dělá, co chce. Problém byl v tom, že protože byl ten chlap ženatý, chodil za ní v naprosto šílené hodiny – klidně ve dvě nebo ve tři ráno. A protože jsou stěny v našem domě tenké jako papír, slyšela jsem naprosto všechno. Jejich hlasitý sex mě pravidelně budil a já pak už nemohla zabrat. Jak vím, že je ženatý? Nikdy u ní nezůstal přes noc a v jeho autě jsem několikrát viděla dětské autosedačky. Jasný jako facka.
Aby bylo jasno, tohle nebyl náš první konflikt. Sousedce je čtyřicet, ale chová se jako puberťačka. Předtím pořádala v bytě divoké večírky klidně i v pondělí večer, z práce se vracela ve dvě ráno, dupala po bytě a vedla hlasité telefonáty. Snažila jsem se s ní mluvit jako dospělý člověk, ale bylo jí to jedno. Večírky přestaly, až když jsem to začala řešit přes SVJ. Prostě ji nesnáším.
Tentokrát jsem se ale rozhodla, že nebudu volat žádné SVJ. Vzala jsem to do svých rukou. Chtělo to trochu detektivní práce na internetu, ale nakonec se zadařilo. Podle pár střípků informací se mi podařilo vypátrat jeho jméno. A když máte jméno, najít sociální sítě už je hračka. Během chvilky jsem měla před sebou profil nejen toho chlapa, ale i jeho nicnetušící manželky.
Založila jsem si falešný účet na Facebooku a poslala jí zprávu. Bez zbytečných emocí, jen čistá fakta. Kdo je její manžel, s kým ji podvádí, a že jejich noční radovánky terorizují celý dům.
Už je to pár týdnů. Po autě s dětskýma sedačkama ani památky. A já? Já konečně spím jako miminko.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
