Článek
Moje tchyně Jana si o sobě myslí, že je nejlepší kuchařka na světě. Její svíčková je prý legenda a její knedlo-vepřo-zelo by mělo dostat michelinskou hvězdu. Podle ní by se celá rodina měla modlit za to, aby jim naservírovala talíř. Problém je v tom, že já na takhle těžkou a tučnou českou klasiku nejsem zvyklá. Po jejím obědě mi je většinou těžko a nejradši bych si šla lehnout.
Dlouho jsem se snažila být zdvořilá. Dala jsem si malou porci, chválila, jak je to výborné, a pak se slušně omluvila, že už nemůžu. To ale nestačilo. Okamžitě následoval výslech plný citového vydírání. „Takže tobě nechutná?“ „Proč si nepřidáš? Vždyť se toho všichni můžou ujíst!“ Manžel Pavel se mě většinou snažil bránit, ale vždycky z toho byla akorát trapná a napjatá atmosféra.
Nejvíc mě na tom štval ten dvojí metr. Hned při našem prvním setkání mi totiž mezi řečí oznámila, že ona ty „moderní zdravé blafy“ zásadně nejí. Já přitom vařím přesně tak – lehce, zdravě, spoustu zeleniny. Takže ona může odmítnout celou kategorii jídel, kterou já miluju, ale já musím povinně zbožňovat její těžké omáčky?
Minulý měsíc mi došla trpělivost. Rozhodla jsem se, že budu hrát její hru. Když jsme jeli na nedělní oběd, přinesla jsem s sebou velkou mísu svého salátu s quinoou, pečenou zeleninou a bylinkovým dresinkem. S rozzářeným úsměvem jsem tchyni oznámila, že jsem jí taky něco uvařila a doufám, že jí bude chutnat.
Okamžitě mě odzbrojila s tím, že děkuje, ale že není hladová, nebo že ochutná později. To byla moje chvíle. Nasadila jsem ten nejzklamanější výraz, jaký jsem uměla, a se smutkem v hlase jsem se jí zeptala: „Ale Jani, ty si ani nevezmeš? Já jsem se s tím tak snažila… Tobě moje jídlo nechutná?“
Bylo naprosto fascinující sledovat, jak se v tom plácá. Jak hledá výmluvy, o kterých sama moc dobře ví, že jsou úplně mimo. Jak koktá a snaží se z té situace co nejrychleji vybruslit.
Od té doby, co jsem to párkrát zopakovala, se stalo něco neuvěřitelného. Tchyně se mě přestala ptát, proč si nepřidám jejího guláše. Myslím, že tahle malá pomsta funguje naprosto dokonale.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
