Článek
Když jsem před třemi lety poznala Nikolu, bylo mi hned jasné, že je závislá na Instagramu. Přidávala příspěvky snad třikrát až šestkrát denně a její „stories“ běžely prakticky nonstop.
Zpočátku mi to nevadilo. Vlastně mi to přišlo i docela sexy. Všechny ty fotky jídla, architektury a oblečení se najednou změnily na fotky mě. Připadala jsem si trochu jako celebrita, když mě sdílela svým šesti tisícům sledujících.
Kromě toho to byl skvělý a naplňující vztah. Jenže tahle její závislost se stala jako kořen stromu, který pomalu, ale jistě rozbíjí náš společný chodník. Každý náš den je přerušován „Insta časem“, kdy ji nesmím rušit.
Vstává v bizarní hodiny, třeba v pět ráno, aby „maximalizovala engagement“, čímž narušuje spánkový rytmus nejen sobě, ale i mně. Chystá se dvě hodiny, abychom si zašly na dvacet minut nakoupit do Palladia, přičemž z těch dvaceti minut se stane hodinová anabáze, protože potřebuje vytvořit „content“ pro Instagram. Je to absurdní.
Samozřejmě jsme se kvůli tomu už několikrát chytly. Vždycky to skončí tak, že mi vyčte moje prohřešky – pro rovnováhu přiznávám, že jsem extrémně nepořádná a občas líná, snažím se na tom pracovat. Nedávno mě ale během jedné hádky naprosto ohromila.
Byla to rutinní výměna názorů. Už jsem toho měla dost, tak jsem na ni vyjela, ať konečně odloží ten telefon a věnuje mi trochu pozornosti. Probodla mě pohledem a ledově pronesla: „Tohle je moje kariéra. Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít.“
A v tom je ten problém. Není to její kariéra. Zoufale by chtěla, aby byla, ale to by chtěly asi miliony dalších holek.
Nikola je už dva roky nezaměstnaná a pobírá dávky z úřadu práce. Až do té hádky mi nedošlo, že celou tu dobu, co mě ignorovala kvůli Instagramu, se ve skutečnosti snažila vydělat peníze.
Vím, že si vydělala asi 500 korun asi před šesti týdny za propagaci nějakého make-up startupu. Ale to byla v podstatě jen výpomoc pro kamarádku její kamarádky.
Už mě to naprosto vysává. Z lichotivé pozornosti se stalo otravné narušování našeho života. A než to řeknete – ano, pravděpodobně se s ní rozejdu.
Ale věc se má tak, že má v jádru dobré srdce a já jí upřímně chci pomoct, i kdyby náš vztah nepřežil. Existuje nějaký způsob, jak ji přesvědčit, aby odložila telefon, byla zase tou skvělou a pozornou přítelkyní a našla si skutečnou práci, která by nám pomohla platit účty? Jsem na konci svých sil.
Ničí sociální sítě a honba za online slávou váš vztah? Jak se vyrovnáváte s partnerem, který žije víc online než v realitě? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
