Článek
Vždycky jsem si myslela, že základem každého manželství je upřímnost. S manželem jsme spolu byli jen rok, ale zdálo se, že je všechno v pořádku. Plánovali jsme budoucnost, šetřili jsme na dům. Až do chvíle, kdy za mnou přišel s nápadem, který mi vyrazil dech. Řekl mi, že by chtěl náš vztah „otevřít“ a mít i jiné partnery. Byl to pro mě šok. Ale skutečná pravda, která se skrývala za jeho žádostí, byla ještě mnohem horší a bolestivější.
Po našem rozhovoru jsem se cítila zmatená a zrazená. Navrhla jsem mu, abychom zašli do manželské poradny, abychom si o tom promluvili s odborníkem. Ale on to odmítl. Prý to není potřeba. Od té doby se začal chovat divně. Byl přehnaně opatrný na svůj telefon a nenechal mě se k němu ani přiblížit. Věděla jsem, že přede mnou něco tají. A ten pocit byl nesnesitelný.
Řekla jsem mu, že pokud se mnou nebude upřímný, nemůžeme spolu být. Že se mu nedokážu podívat do očí, když vím, že mi lže. Ale on stále jen opakoval, že se nic neděje. Jeho chlad a tajnůstkářství mi ale řekly víc než dost. Věděla jsem, že se musím rozhodnout.
O víkendu jsem zajela za babičkou a dědou. Potřebovala jsem slyšet jejich názor. Když jsem jim všechno řekla, jen mě objali. Neodsuzovali mě, jen mi řekli, abych udělala to, co cítím, že je pro mě správné. A já jsem věděla, co to je. Hned v pondělí jsem zavolala právníkovi a začala se připravovat na rozvod.
Byla jsem rozhodnutá. I když jsem neměla žádný konkrétní důkaz, jeho chování mi stačilo. Důvěra byla pryč. A bez důvěry nemůže existovat žádné manželství. Ale pak, o pár dní později, přišel ten největší šok. Důkaz, který jsem vlastně ani nehledala.
Napsala mi na Facebooku cizí žena. „Dobrý den, Terezo,“ stálo ve zprávě. „Asi se neznáme, ale chtěla bych se vám za něco omluvit. Váš manžel mi řekl, že máte otevřený vztah a že víte o tom, že se stýkáme. Až teď jsem zjistila, že to nebyla pravda. Moc mě to mrzí.“
Zírala jsem na ta slova a nemohla jsem dýchat. Takže to nebyl jen nápad. On už to dělal. A nebylo to všechno. Ta žena mi vysvětlila, že ona a její manžel jsou polyamorní a že se můj muž stýkal s nimi oběma. Můj manžel, který mi tvrdil, že je mi věrný, měl několik měsíců poměr s manželským párem.
Lhal nám všem. Lhal mně, že chce náš vztah teprve otevřít. A lhal jim, že já o všem vím a souhlasím s tím. Byl to mistr manipulace, který si vodil všechny jako loutky. A v tu chvíli se můj smutek proměnil v chladný vztek.
Co je na tom nejsmutnější, je, že mi celou dobu tajil, že je bisexuál. Kdyby za mnou přišel na začátku našeho vztahu a řekl mi pravdu, podpořila bych ho. Pomohla bych mu. Ale on si místo upřímnosti vybral lež a zradu.
Už nebylo na co čekat. Zavolala jsem kamarádce, která se zrovna také rozešla s přítelem, a domluvily jsme se, že si spolu pronajmeme byt. Našla jsem si nové bydlení během dvou dnů. Teď už jen zbývá to nejtěžší – říct mu, že vím všechno a že odcházím.
Požádala jsem tátu a strýce, aby mi za dva týdny přišli pomoct se stěhováním. Budou tam pro mě, kdyby dělal problémy. Chci, aby to proběhlo co nejrychleji a nejklidněji. I přes všechnu tu bolest mu nechci dělat ostudu před jeho rodinou. Vím, že by se zhroutili, kdyby zjistili celou pravdu.
Jsem na dně. Ale zároveň vím, že budu v pořádku. Budu se teď soustředit na práci a na svou novou spolubydlící. Budeme si navzájem oporou. Čas všechny rány zahojí. A já vím, že si zasloužím muže, který je upřímný. Ne lháře, který si ze života a citů ostatních dělá jen hru.
