Článek
Byl jsem se svým čtrnáctiletým synem na dovolené v jednom wellness hotelu v Krkonoších. Večer jsme si sedli do hotelového baru, že se podíváme na fotbal. Já nejsem žádný velký pijan, pivo si dám jen občas, ale když jsem na dovolené, rád si dopřeju nějaký dobrý koktejl. Je to pro mě takový symbol odpočinku.
Přišla k nám mladá servírka, mohlo jí být tak dvacet, a zeptala se, co si dáme. Syn si objednal kolu a já s úsměvem poprosil o Piña Coladu. V tu chvíli se ta slečna neudržela a na tváři se jí objevil takový ten pohrdavý úšklebek. Trochu se zachechtala a s přehnaně pobaveným „dobře“ odkráčela k baru.
Trochu mě to naštvalo. Co je na tom? Jsem dospělý chlap na dovolené, chci si dát dobrý, sladký drink. Proč má někdo potřebu to soudit? Když se vracela s mou objednávkou, v hlavě se mi zrodil plán na malou, sladkou pomstu.
Jakmile pokládala ten vysoký pohár s deštníčkem na stůl, nasadil jsem ten nejsmutnější výraz, jakého jsem byl schopen, a tiše jsem pronesl: „Tyhle milovala moje maminka. Bůh jí dej lehkou zem. Vždycky si jeden dám na výročí jejího úmrtí, abych si na ni vzpomněl.“
Výraz té holky byl k nezaplacení. Zděšení, hrůza a stud v jednom. Rychle vykoktala „to je mi líto“ a snažila se co nejrychleji zmizet. Nedal jsem jí šanci. „Slečno, mohla byste mi prosím ještě přinést míchátko?“ zavolal jsem za ní, aby se musela vrátit.
Když se s míchátkem vrátila, s pohledem upřeným do prázdna jsem pomalu usrkl brčkem, teatrálně si políbil ruku a s povzdechem ji zvedl ke stropu. Musel jsem potlačovat smích, když jsem viděl, jak viditelně je jí to celé nepříjemné.
Zbytek večera už k našemu stolu neposlali ji, ale jejího kolegu. Mise splněna.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
