Článek
Velmi výrazně byly středověké intimní radovánky sevřeny pod taktovkou církve. Ta se snažila pokračovat v odkazu Ježíše Krista na Zemi – přibližovat člověka Bohu, pomoci mu nalézt správnou cestu životu a tím mu zajistit spásu. Jako její hlavní činnost se dají označit tři složky, jež vycházejí z různých aspektů života Krista: zvěstování evangelia, dílo vlastní spásy a dílo budování mesiánského království
To vytvářelo četná tabu. Jako společensky nevhodná byla vnímána nahota, o sexu se pochopitelně nahlas vůbec nemluvilo. Církev netolerovala ani mnohoženství, které se označovalo za smrtelný hřích. Za hříšný byl pokládán i styk manželský, jestliže byl provozován za účelem rozkoše, nikoli plození potomků. S kým manželé budou, to ve svých rukou navíc v zásadě neměli. Samotný rituál namlouvání ve středověku či v raném novověku byl záležitostí rodičů, ale i takzvaných dohazovačů.
Žena byla staletí považována za bytost méněcennou a věřilo se v mužovu nadřazenost. Zde ovšem středověký výklad náboženství poněkud pozapomínal, že i v bibli se nakonec uvádí, že i Evu Bůh stvořil k obrazu svému. Takový názor prosazoval třeba katolický filosof a teolog Tomáš Akvinský. Tento postoj se nicméně promítal i do intimity, při pohlavním styku se od žen vyžadovala pasivní role.
Vzhledem ke křesťansko-židovské tradici také nakonec došlo k postupnému odmítání homosexuality. Ve středověku začal tento „trend“ převážně kvůli Konstantinovi Velikému, který usedl na císařský trůn. První významná zmínka o situaci v českých zemích pochází až z roku 1535 v podobě tzv. Karolinského trestního kodexu, který vydal Karel IV. Podle něj se měly homosexuální styky krutě trestat.
Intimitu si běžní lidé ve středověku nenechali vzít
Do kategorie tzv. sodomie neboli nežádoucího sexuálního chování byla zařazena i autoerotika. Nezákonný byl sex provozovaný mimo manželství. Na ženy ovšem tehdejší morálka nahlížela přísněji, mimomanželský sex nemohly provozovat vůbec, k mužům se ale společnost stavěla o poznání tolerantněji. Negativně byly posuzovány i některé praktiky, které jako nežádoucí označuje i současná společnost. Týkalo se to zejména cizoložství a krvesmilstva.
S tím, co si myslí představení církve, si ale nakonec běžní lidé hlavu úplně nelámali. Sex bujel v klášterech i chalupách prostých lidí a postihy za různé sexuální delikty byly ve výsledku mírné. Dokonce i v tomto období čile kvetla láska placená. Výjimkou nebyli prostituti a prostitutky. Pro ženy šlo často o přivýdělek, který provozovaly vedle své hlavní živnosti, kdy ubytovávaly studenty nebo šlo o hostinské či manželky některých řemeslníků.
Středověk tak lze s jistou nadsázkou označit za éru dvojí morálky a samotní historikové přiznávají, že o žádnou dobu pověstného jiráskovského temna nešlo. Intimita jednoduše byla součástí každodenního života tenkrát stejně jako dnes.
Ne vždy se také dařilo sexuální pnutí úspěšně zvládnout, což dokládá široká škála různých násilných excesů, jimiž si Evropa té doby prošla. Dnes již víme, že středověké báje o ovládnutí dračí síly, alchymistické bádání po kameni mudrců, hledání svatého grálu i snaha vytvořit elixír věčného mládí jsou vlastně symbolickým odrazem tohoto boje.
Ceněnou hodnotou bylo panenství. Jeho význam značně přeceňovala nejen církev, ale i lidová pověrčivost. Svůj praktický základ ale tato pověra měla: Muž si tak mohl být jist, že dítě narozené do roka po uzavření svazku bude jeho. Dokonce česká královna a manželka Jana Lucemburského Eliška Přemyslovna musela před svým sňatkem dokazoval, že je doposud neposkvrněnou.
Sexualita byla důležitá i z pohledu náboženství
Jako takzvané právo první noci se pak označuje domnělé právo středověkých feudálů na panenství dcer svých poddaných, které mohlo být realizováno o jejich svatební noci. Podle soudobých historiků se ale jedná o mýtus, který rozšířila především literatura 19. století a žádná takováto praxe ve skutečnosti neexistovala.
V katolickém manželství je pak důležitý akt tzv. konzumace manželství. Pokud v rámci této církve dojde k uzavření manželství (ratifikaci), ale manželé ještě nemají pohlavní styk (konzumaci), říká se, že manželství je ratum sed non consummatum. Takové manželství, bez ohledu na důvod nekonzumace, může být papežem rozloučeno.
Z toho až do přibližně 12. století plynul i překvapivě notně velkorysý přístup k rozvodu: Křesťanská společnost jej dovolovala. Nenaplnilo-li manželství svůj úkol reprodukce, bylo promptně zrušeno. Ovšem za viníka byla téměř bez výjimky označena žena a její neplodnost.
Ne vždy byl ale sex dobrovolný. Násilí mohlo být aplikováno například ve vztahu zaměstnavatele a jeho zaměstnankyně, v čemž se vlastně tehdejší doba od té dnešní tolik neliší. Často byli za původce násilností a otce nemanželských potomků označováni vojáci. Ti v tomto obvinění ale v některých případech zřejmě byli nevinně, jelikož krajem pouze procházeli a jejich identita byla jen obtížně ověřitelná.
DENZLER, Georg: Zakázaná slast – Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky, CDK, Brno, 1999, 1. vydání
VONDRUŠKA, Vlastimil: Intimní historie, MOBA, Brno, 2007, 1. vydání VONDRUŠKA, Vlastimil: Život ve staletích – 12. století, MOBA, Brno, 2009, 1. vydání WATTS, Alan W.: Mýtus a rituál křesťanství, Nakladatelství Tomáše Janečka, Praha, 1995, 1. vydání
